čtvrtek 22. června 2017

Jumping

Stále si pokládám otázku, kdy se všechno zklidní a já budu mít dostatek času. Stydím se, jak málo se věnuji psaní a čtení. Dokonce jsem propásla první blogové výročí. Myslím, že je nejvyšší čas to všechno dohánět a už žádné výmluvy, protože léto, které mě čeká nemá ani ponětí, co to klid je.
A začnu tedy s oblíbeným tématem (alespoň pro mě), kterým je sport.
Nebo jinak – láska od první společně strávené chvíle. Ne jako běh, se kterým jsme si k sobě hledali dlouho cestu.

S kamarádkou jsme občas chodívaly na cvičení zaměřené na pekáč buchet. Ze začátku jsem se obávala cvičení se skupinkou holek, ale nakonec mi to přišlo mnohem lepší, než se mordovat doma sama. Je super si hezky zanadávat v kolektivu.

V prosinci minulého roku jsme se s kamarádkou rozhodly zúčastnit dobročinné akce, tedy cvičebního maratonu. To znamenalo, že před zápřahem na břicho se zahřejeme jumpingem.
Byla jsem upozorněna, že to není žádný hopsání, ale dupání o život, u kterého div nevyplivnete plíce.
Přesto jsem byla zvědavá a i se na trampolínky těšila.



Upozornění se naplnilo, ale bylo to skvělý! Skákání mi připomíná ten pocit, kdy vám na diskotéce zahrajou oblíbenou písničku a vy to jdete rozjet na taneční parket. Hned po přestěhování jsem si našla fitko, kde mají trampolínky a shodou okolností je to to samé fitko, kam jsem chodila cvičit, když jsem bydlela na kolejích.

Jumping se dělí na fitness a cardio. Fitness je náročnější pro svalstvo a více se tam ,,dupe". Srdce a plíce jsou ve stejným zápřahu, jako když byste běželi rychlejším tempem. Po každé písničce je kratičká pauza a závěrem bývá posilování na břicho.
Cardio jsou tři patnáctiminutové bloky, ve kterých se kolikrát nedupe vůbec, svaly tolik nebolí, ale srdce a plíce jsou v zápřahu jako byste zdrhali před vrahem. Osobně raději chodím na fitness, právě kvůli takzvaným zvedačkám či dupačkám.

Skvělý je také ten pokrok, který na sobě pozoruji. Ze začátku jsem absolutně nezvládala tempo instruktorek a vlastně ani volnější tempo ostatních, spoustu cviků jsem nedokázala ani provést. Nejdříve se mi začala zlepšovat rychlost a teď už i s těmi náročnějšími ,,vykopávkami“ si umím poradit.
Vždycky jsem se styděla chodit na přední trampolínky. Nedávno mi však nezbylo nic jiného, než zaujmout místo přímo před instruktorku a cítit v zádech oči všech ostatních. Což mě nakoplo k tomu, abych celou dobu udržovala stejné tempo i správné provedení cviků. Když jsem se pak ohlédla na své začátky, bylo to něco naprosto nesrovnatelného.

Celý život jsem si říkala, jak by bylo fajn tancovat v nějaké skupině, hrozně se mi totiž líbí ta sehranost tanečníků. Ovšem tohle je snad ještě lepší. Občas se sejdeme ve složení, kdy jsme sehrané celou dobu lekce a ani si nemusíme pamatovat žádnou choreografii.
Díky jumpingu se ze mě stala královna diskoték, jelikož mám velkou výdrž a moje pohyby a dupání do parket ne jednoho zaujme. No i když... to jsem byla vždycky…

Moc se mi nedaří okolí přesvědčit o tom, že je jumping super a proto by mě zajímal Váš názor!

3 komentáře:

  1. Já jsem na jedné lekci byla abylo to maso :D Nečekala jsem, jaká to bude makačka. Samotné skákání mi stačilo, pak ještě následovalo posilování, to byl konec. Každopádně super pro kondičku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky, když je někdo na lekci poprvé, tak na konci lekce je hrozně vyjukanej, protože tohle fakt nečekal :D, ale dá se na to zvyknout :).

      Vymazat
  2. Krasne si to napisala ja som bola dva krat na jumpingu celkom som sa cudovala ze som to zvladala ale predtym som chodila na zumbu a ta ma bavila viacej. Je to nieco uzasne ta energia a vsetko co z toho vychadza je super a tiez som chcela ist na jumpingu len do zadu aby sa na mna smatliaka co som tam prvy krat nikto nepozeral ale ako som si v zadu vsimla nestihala som pozerat aj na ostatne ako cvicia tak myslim ze ani oni velmi nepozoruju :-D ja by som pokracovala v jumpingu lenze som mala zdravotne problemy a vybrali mi stitnu zlazu takze ked je uz velka zataz niekedy to nie je dobre uz pre mna :-/

    OdpovědětVymazat