pondělí 17. dubna 2017

Vegetariánství a veganství

Zase se mi jednou podařilo vyhecovat samu sebe k nějaké výzvě. Nadchla jsem se pro stravovací výzvu. Jídelníček bez sladkého, bez mlečných výrobků, bez lepku?
Bez masa. To mi totiž přišlo jako možnost pro mě nejlépe snesitelná a nejdéle vydržitelná.

Samozřejmě jsem přečetla několik článků o vegetariánství, vyhledala jsem potraviny, které mohou jak výživově maso vynahradit, tak samozřejmě co se týče správného příjmu bílkovin.

Nejdřív to byla pouze výzva, ale čím víc jsem se o zpracování masa a zacházení se zvířaty zajímala, víc a víc jsem se přesvědčovala, že už se k masu nevrátím. Vydržela jsem asi měsíc a půl, pak jsem tenhle svůj masopust porušila kvůli víkendu, o kterém jsem vám psala tady.


Ale nesekla jsem s tím úplně. V listopadu jsem se přestěhovala ke kamarádce, která ze zdravotních důvodů se musí vyhýbat laktóze, takže díky ní jsem závislá na veganských pomazánkách, uzeném tofu nebo třeba sójovém mléku. Naučila jsem se hodně spolupracovat v kuchyni s kořením a vždycky, když dovařím, mám ze sebe radost.  A tím, že mi to jídlo opravdu chutná, nemám pocit, že bych nějak strádala a měla potřebu hřešit.

Nejvíc se mě lidé ptali, jaké to na mě má účinky. Pár známých mi i řeklo, že se jim zdám štíhlejší, což si myslím, že bylo spíš tím, že jsem začala běhat. Největší výhodou mi přišlo, že jako vegetarián se obloukem vyhýbáte fastfoodům a když už tam zavítáte, prostě si nic nedáte, protože přece nejíte maso. Ono totiž říct si, nedám si to, protože je to nezdravé, nefunguje. Alespoň u mě ne.

Také mi několik lidí řeklo, že mám hezčí pleť a v tomhle směru si myslím, že by to nějaký vliv mít určitě mohlo.

Sama od sebe jsem žádné změny nezpozorovala, ale nedalo mi to a musela jsem se nad tím zamyslet. První, co mě napadlo a nevím, jestli je to úplně podstatné, ale když tedy delší dobu nejím maso a jdu pít, dělá se mi po alkoholu hodně špatně a že já toho za ty vlčí léta vydržela...
Což by ale mohlo být pozitivní známkou toho, že mám žaludek pročištěný a ten alkohol se nemá do čeho ,,vsakovat".

A to nejlepší vůbec, uvědomila jsem si, že už téměř nebojuji s únavou, se kterou jsem dříve měla velký problém. Obecně spánek se mi zlepšil, usínám během chvilky a probouzím se s tím, že jsem opravdu probuzená a nemusím další hodinu čekat, než se vzpamatuji. 

Došla jsem tedy k závěru, že budu upřednostňovat vegetariánskou/veganskou stravu, ale na druhou stranu žiju jenom jednou a nechci se až tolik omezovat. Protože třeba v restauracích to bylo opravdu utrpení, když i do smažáku (který bývá jediným vegetariánským jídlem ve většině českých podnicích) dávali doprostřed šunku. A třeba takový tuňák by mi v životě hodně chyběl...

Momentálně si maso dám maximálně jednou do týdne. Mléko, smetanu, majonézu jsem nahradila sójovými výrobky, ale mléčné výrobky jako jsou tvarohy a sýry, těch bych se nebyla schopná vzdát. Vajíčka jsem vyřadila neúmyslně. Nekupuji si je, protože se bojím, že bych je po cestě z obchodu domů rozbila. Že bych si řekla: ,,Mám chuť na vajíčka!", to už se mi hodně dlouho nestalo, ale když jsou obsahem nějakého jídla, tak proti tomu nic nemám.

Většinou se tedy přikláním k rostlinné stravě a tu živočišnou jsem oproti dřívějšku hodně omezila a cítím se ve svém těle mnohem lépe, zdravěji a i mě baví tu stravu řešit jinak.

Zajímal by mě Váš názor na vegetariánskou, popř. veganskou stravu. 
Budu se těšit na komentáře a všem Vám přeji krásné Velikonoce!

1 komentář:

  1. Mně třeba veganství přijde už trochu moc. Hlavně jsem dost alergická na ty fanatiky, co o tom furt mluví, mám na fb v přátelích jednoho vegana a to je fakt extremista. Vegetariánství se mi zdá už udržitelné :) Ale pro mě by to asi taky nebylo. Podle mě to ale není úplně o tom, co člověk jí, ale spíš kde se to jídlo bere. Na podzim jsem se překonala a zúčastnila se exkurze na jatka. No hrůza, takže vepřové už nejím. Hovězí ani nekupujeme, takže vlastně jen kuřata a ryby. Přítel je naštěstí myslivec (a celá jeho rodina), tak máme nejlepšího "bio" masa dost. K tomu mají ještě farmu, i když prasata pro sebe nezabíjí. Sice i taková domácí porážka není nic moc, ale určitě lepší jak ve velkém, kde je prostě na těch zvířatech vidět ten stres a je jasné, že cítí ve vzduchu smrt. Kdyby to bylo na mě, maso by mi jednou týdně taky stačilo, ale jím, co se doma uvaří. A na tu zvěřinu už jsem si zvykla :) Jasně, taky to zvíře umřelo, ale mělo hezký život a ta smrt byla bez stresu.

    OdpovědětVymazat