pátek 21. července 2017

Na chvilku o čase...

V prvních řádcích minulého článku jsem se zmínila o tom, že mě tíží rychlost času. A je to tu zase. Příspěvek vyšel před měsícem a mně připadá, jako bych ho publikovala před týdnem. Proto bych se tomuto tématu ráda věnovala trochu hlouběji a budu moc ráda za Vaši zpětnou vazbu.

S mým nejlepším kamarádem jsme si jednou povídali o tetování. Ptala jsem se ho, jestli o nějakém také přemýšlel, případně co a proč by si chtěl nechat zvěčnit na těle. Odpověděl mi, že hodiny, které by byly zobrazením času. Chvíli jsme konverzovali o jeho rychlosti a cennosti, poté se můj kamarád pousmál a řekl, že by si rovnou mohl nechat vytetovat hořící koudel na zadek, aby to mělo ten správný význam…


Když se ohlédnu za svou vlastní cestou, tak celou základku i střední školu jsem měla na všechno spoustu času. Naopak jsem nevěděla co s ním. Kolikrát jsem byla o víkendu smutná z toho, že jsou všichni někde pryč a mě přece nic nebaví, protože jsem zpruzený puberťák. Od chvíle, kdy mi odbylo posledních ,,náct“ se začalo točit všechno mnohem rychleji.

Vyletěla jsem z hnízda a nestačila vstřebávat, co všechno se kolem mě děje. Rok na vysoké, rok v zahraničí, momentálně pracující rok, u kterého si opět plánuji studium a zahraničí a je to vůbec nejrychlejší rok, jaký prožívám. Často si připadám minimálně o deset let starší s nejlepšími roky za sebou a přemýšlím o tom, jestli jsem toho za svůj život neměla stihnout víc nebo naopak, jestli jsem toho nezažila až moc.

Ještě jednou se vrátím k té střední škole. Většina jsme žili podobné životy, řešili stejné věci, málokdo nějak vyčníval z davu. A pak jsme se rozutekli. Někdo na školu, někdo do práce, někdo do ciziny, někdo založil rodinu, někdo propadl alkoholu, někdo sportu a proteinům, ale každý z nás vzal život do svých rukou. Každý z nás se postavil na vlastní nohy. Někdo kráčí hrdě s hlavou vztyčenou, někomu se zařezávají trny do bosých chodidel, ale všichni, úplně všichni jdeme rychleji a rychleji.

Stále nedokážu pochopit, jak je to možné. Jak je možné, že rok vždycky měl, má a mít bude tři sta šedesát pět dní, den dvacet čtyři hodin a hodina šedesát minut. Zatímco my rok od roku vnímáme čas jako neustále se zrychlující veličinu, které ještě ke všemu máme hrozný nedostatek. To vše je doprovázené tím, že když už můžeme čas trávit smysluplně, akorát jím mrháme.

Sociální sítě, média, dopravní zácpa nebo třeba kocovina, a mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho, abych vyjmenovala vše, co je schopné nás přimět k nic nedělání, k prokrastinaci a následným výčitkám. Dnešní doba je hrozně uspěchaná a na mladé lidi je vyvíjen obrovský nátlak v podobě různých očekávání. Však jediná očekávání, kterých bychom měli dostát, jsou ta, která jsme si sami stanovili.

Čas je jako peníze. Můžeme ho investovat, zhodnotit i si ho nechat proplout mezi prsty. Důležité je ho umět využít. A to nejdůležitější vůbec, věnovat ho těm správným lidem. Nechat se naplnit energií druhých a umět jí rozdávat. A hlavně jí umět probudit sami v sobě.
Samozřejmě tu energii musíme někde načerpat, jen si holt musíme přiznat to, že žijeme v době, kdy je nutné více energie vydat než získat a tím právě vytvářet onu hodnotu vlastního času.

14 komentářů:

  1. Čas je docela velkým pánem a někdy ho ukočírovat dá docela zabrat.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně :), proto mám vždycky výčitky, když s ním mrhám :/...

      Vymazat
  2. Wow, strašně pěkný článek :)
    Jak píšeš, čas je mocná veličina...Úplně s Tebou soucítím...když jsem byla menší, každý den byl dlouhý, byla spousta času..nebyl oco řešit, proplouvalo se úplně s klidem. Jedinou starostí bylo, že je víkend moc krátký nebo prázdniny utečou rychle.
    Ale jak čas utíká teď! Neuvěřitelné...Snažím se sociální sítě a prokrastinace omezit na minimum, ale jaká je doba..člověk tomu stejně 100% neunikne. Snažím se věnovat tomu, co má pro mě smysl, ale sama se často načapám, že někdy sedím a dumám, co to vlastně je..
    A pak, jak píšeš, se cítím o 10 let starší než jsem a že mám to "nejlepší" za sebou..divné...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za hezký komentář :)!
      Je nás asi poměrně hodně, co to takhle vnímáme, jen se o tom moc nemluví, že by si člověk připadal divně a ustaraně z toho, že stárne, když mu starší generace neustále opakuje, že má teprve všechno před sebou a je v nejlepších letech...

      Vymazat
  3. Taky mám pocit, že všechno strašně letí ... Za chvilku mám po prázdninách, budou tu brzy Vánoce a za dveřmi jsou státnice. Ani vlastně nevím kdy se to stalo, že už mi je 22. Vždyť mi bylo nedávno 16 :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si říkám, jak je možný, že mám pocit, že osmnáct mi bylo před týdnem a oni to jsou už čtyři roky :D.

      Vymazat
  4. Musím souhlasit s komentářem výše. Ještě ani nebylo léto a už mají být za pár měsíců Vánoce? Nechápu to :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je vůbec nejhorší, jak se ten rok vždycky překlene těmi různými obdobími, jako jsou právě Vánoce, prázdniny, svátky, narozeniny...

      Vymazat
  5. úplne súhlasím! tiež som sa nad niečim podobným zamýšľala na svojom blogu. čas je jednoducho niečo čarovné a krásne, vždy ho treba využívať s rozumom a vážiť si, že ho máme dosť! :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat
  6. pekne napísané..čas je zvláštny, raz ho je moc, raz príliš málo :) ja mám tiež pocit že to ide stále rýchlejšie a rýchlejšie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, když ho potřebujeme, je ho málo a když chceme, aby utíkal, jakoby se zastavil...

      Vymazat
  7. Čas letí stále stejně. To jen my měníme vnímání. :)
    Od deváté třídy mi čas letí neuvěřitelně rychle. Devítka uběhla rychle. Prvák se taky netáhl. Druhák už vůbec ne. Třeťák cválal a čtvrťák uháněl přímo tryskem. A je to tady. Poslední prázdniny po střední. První prázdniny před vysokou. A mě napadá jen otázka - kde budu za rok? :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to právě takhle moc začala vnímat až po té střední, tak uvidíš, jestli taky zpozoruješ nějakou změnu :). Každopádně přeji hodně štěstí do otevření nové životní kapitoly :)!

      Vymazat