čtvrtek 12. ledna 2017

Životní motivace

Vítám Vás u prvního letošního článku a dodatečně všem přeji hodně štěstí, zdraví a lásky do této nové kapitoly, kterou je rok 2017.
Rozhodla jsem se rozepsat o tématu, kterým jsem se v posledních dnech, možná i měsících minulého roku hodně zabývala...

V hlavě mi vznikla strašná spousta otázek:
Proč lidé potřebují motivovat? Motivovat k životu? To nechtějí žít?
Proč jsou lidé nešťastní, i když k tomu nemají důvod?
Znám já vůbec někoho kdo je upřímně šťastný? Někoho, kdo věnuje minimální pozornost svým problémům a těch kolem sebe? Někoho, kdo by žil naplno? Co to vlastně znamená žít naplno?
Proč hledáme ve všem smysl a jakmile ho nevidíme, ztrácíme se?
Co to vůbec znamená být šťastný?
Jak popsat, co to je štěstí?
Je to pocit? Chvilkový nebo se tak můžeme cítit od teď až po zbytek života?

Všude nám jsou ukazováni úspěšní lidé. Je stále více lidí, kteří jsou veřejnosti známí, kteří opravdu něco dokázali a nebo se i nějakým omylem proslavili. Na sociálních sítí přidávají příspěvky, ze kterých máme pocit, že jejich život je bezchybný. Proto, když pak máme ,,obyčejný život", neustále ty chyby hledáme.

Přejeme si žít tak, abychom ničeho nelitovali a měli pocit, že jsme si užili každou minutu. Čím jsme starší, tím hůře snášíme rychlost času. Tím více dokážeme znehodnocovat jeho cennost. Klademe na sebe velké nároky a zároveň trpíme prokrastinací. Dokážeme hodiny mluvit o tom, co bychom chtěli udělat, čeho bychom chtěli dosáhnout. Dokážeme hodiny mrhat časem.

Neustále na něco čekáme, že najdeme místo, kde budeme žít, svou životní lásku, spřízněnou duši, práci snů, zábavný sport, nový seriál nebo třeba ztracené štěně, kterému najdeme nový domov.
A u toho se moc soustředíme na to, co nemáme, co nám chybí.

Proto čteme motivační knihy, články, diáře... Já sama jsem jedním ze čtenářů, ale na druhou stranu mě mrzí, že vůbec něco takového potřebujeme, že si nedokážeme sami ve vlastní hlavě vytvořit takové myšlenky, které by v nás udrželi nadšení pro věci, které děláme a které máme.
Nadšení pro žití.

Netvrdím, že takhle smýšlíme všichni. Už jsem ale poznala hodně lidí a příběhů, díky kterým jsem došla k tomuhle obecnému pohledu na svět.
Bohužel nemám žádné obecné rady, jak se všemi těmi zmatenými myšlenkami a otázkami naložit. Jelikož to sama nevím...

Podělím se s Vámi alespoň o to, jak motivuji sama sebe.
Myslím na lidi ve svém životě, kteří mi dělají radost už jenom tím, že jsou. Myslím na ně každý den a jsem za ně vděčná.
Přehrávám si v hlavě oblíbené vzpomínky a přemýšlím nad tím, co jsem zažila.
Plánuji. Od toho, co budu vařit k večeři až po to, jak by se jednou měly jmenovat moje děti.
Věnuji čas tomu, co mě naplňuje a baví. Může to být povídání u kávy s kamarádkou, vyřádění se při sportu, čtení napínavé knížky, zpívání z plných plic karaoke na youtube, někdy dokonce hodiny strávené úklidem bytu.



Vždy se můžeme mít lépe, vždy může být hůř.
Nejsme tím inspirujícím člověkem, ke kterému vzhlížíme ani nejsme tím, kdo v nás vyvolává strach, že dopadneme jako on.
Jdeme zlatou střední cestou, tak co víc si přát.
Soustřeďme se na sebe, od toho na tom světě jsme.

14 komentářů:

  1. Moc hezky napsané a určitě mě to donutí se nad tímhle tématem zamyslet. Já tedy žádné motivační věci nečtu, respektive si nějaké ty citáty a články přečtu, řeknu si, že to je hezké, ale nevěnuji tomu pozornost. Někdy je ale takové zamyšlení fajn :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuji :), raději se nad tím nezamýšlej moc do hloubky :D.

      Vymazat
  2. Krásna úvaha, už dávno som nečítala niečo takto pekné na nejakom blogu. :) Ja som bola niekedy strašný pesimista, dnes sa snažím meniť svoje myslenie, byť pozitívnejšou a vďačnejšou. Pravdou je, že sa mám oveľa lepšie. Ale dennodenne ma sprevádzajú citáty, motivačné knižky.. A vlastne som sa nikdy nezamyslela nad tým, že je to smutné. Smutné, že potrebujeme knižky a slová na to, aby sme nadobudli chuť do života. V tomto s tebou súhlasím. Ale kde nastala chyba a prečo je to tak, ktovie.
    Zápisky jednej Alžbetky

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasná úvaha nad zajímavým tématem. Ale neumím ti odpovědět. Většinou motivovat nepotřebuji, ale občas, občas, prostě potřebuji motivaci. Potřebuji důvod, proč něco udělat. Jsem obvykle optimista a zároveň se ve mě mísí sangvinik a cholerik. Proto, když mě přepadne depka a potřeba motivace, jsem dost nesvá a zoufalá. Nejsem na to zvyklá a o to to je pro mě horší!
    Ovšem nemotivuji se knihami, texty či citáty. Na to já zase nejsem.
    Občas mi to také přijde smutné, že spousta lidí bez neustále motivace nedokáží žít.

    A moc se mi líbí tvůj závěr článku! Za ten rozhodě palec nahoru :))

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za hezký komentář a hlavně upřímnost :). Také se snažím žít tak, abych tu motivaci nepotřebovala, ale když to jednou za čas přijde, tak přesně jak píšeš, je to strašně zoufalá situace a nevím kudy kam :D...

      Vymazat
  4. Fakt dobrý článek :) Těžko odpovědět na některé otázky, ale jsou lidi, kteří si prošli mnoha nepříjemnými situacemi a tak tu motivaci,nebo asi spíš naději potřebují :) S tím čekáním je to trefa, čekáme na něco, místo toho, abychom šli snům naproti. Plánování, milovaní lidi a pozitivní vzpomínky jsou takovým klíčem jít prostě dál :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)! Každý máme za sebou něco a v některých případech člověk opravdu neví jak dál, proto je důležité, aby si každý našel něco, co ho sune dopředu :).

      Vymazat
  5. Krásna úvaha:) Ja niekedy tú motiváciu naozaj veľmi potrebujem a som šťastná a vďačná, že ju vždy nájdem v mojom priateľovi a kamarátoch:) Alebo aj sama v sebe:)

    Giveaway o balíček produktov v hodnote 100€

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :), já myslím, že to je úplně nejdůležitější, mít kolem sebe ty správné lidi :)!

      Vymazat
  6. To je krásné! Já se snažím žít život jak jen nejlépe to jde, být šťastná a pozitivní každý den..Moc krásné !

    OdpovědětVymazat
  7. Všimla som si hlavne to že ludia ktorí maju všetko peniaze firmu tak nie su štastný sú zdraví mozu si dovoliť všetko, ale prečo je medzi nimi stále take napatie a hádky? Jednoducho nerozumiem tomu ale jedno viem iste že nechcem mat vela penazí lebo ked na niečo dreš a dopracuješ sa k tomu tak sa tomu tešíš podopierame jeden druheho.. ale oni to už beru ako normalnu vec čo nie je pre nas len tak lahko dosiahnutelne ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, já už jsem zjistila, že díky penězům šťastná být nedokážu. Já mám zrovna teď období, kdy se snažím šetřit, kde se dá, ale jestli se díky tomu v létě někam podívám, tak ze sebe budu mít ten nejlepší pocit, protože šetřím na zážitky a co může být víc :).

      Vymazat