čtvrtek 2. června 2016

* 2. června 2016, Česká Republika

Vítám Vás u prvního článku, ve kterém bych Vás ráda seznámila s autorkou tohoto lifestylového blogu.




Letos jsem oslavila jednadvacáté narozeniny a již v tomto věku mám pocit, že můj život je jako jízda na horské dráze, plný adrenalinového očekávání co přijde. Ve chvíli, kdy se vyšplháme nahoru, čeká na nás sešup dolů, ze kterého nám může být špatně nebo se naopak může stát jedním z našich nejlepších zážitků.

Po střední škole jsem rok bydlela, studovala a pracovala v Liberci, odkud jsem utekla do Rakouských Alp, kde jsem žila půl roku, což byl zrovna velký sešup v mém životě. Momentálně jsem se po dlouhém uvážení rozhodla jít na nějaký klidnější řetízkáč a místo toho to opět vypadá na atrakci, která bude chtít více odvahy. Každopádně moje dosavadní příběhy jsou tím, čemu se chci v psaní především věnovat tak, aby to bavilo Vás i mě. Prozatím se vrátím o několik let zpět...

K psaní jsem si našla cestu velmi brzo a to a už v minulém století, kdy jsem si od babičky s nadšením půjčovala psací stroj, ze kterého mě mé školkovské prstíky pěkně bolely. S příchodem základní školy nám byl domů pořízen počítač. O víkendu jsem měla povoleno si na něm sepsat básničku nebo pohádku, kterou jsem stihla přes týden vymyslet. Díkybohu jsem stačila zažít dětství, ve kterém děti pomalu nevěděly, ani jak se počítač zapíná.

Když jsem začala být zběhlejší, co se počítačů týče, poznala jsem (kromě paření GTA San Andreas) blogování. A blogovala jsem o všem. Dalo by se říct, že snad každý týden o něčem jiném. Což mě na pár let opustilo a já se k blogování vrátila v roce 2012 a založila beauty blog, který sloužil k recenzování kosmetiky, především mé obrovské sbírky laků na nehty. Postupně mě to celé přestávalo bavit, články jsem promazala a nové začínala směřovat k osobnímu životu. Několikrát jsem se pokusila o jakýsi blogový restart, až jsem došla k závěru, že to chce úplně nový start.

A tak jsme tu! Ráda bych se tu s Vámi dělila o své příběhy ze života, jak o zlomové situace, tak o radosti, starosti, či trapasy běžného dne. Budu se snažit tu virtuálně naladit pozitivní atmosféru, abyste se sem rádi vraceli a pobavili se nad zápisky bláznivého snílka.

2 komentáře:

  1. Jéé, koukám, že pisálek jako já :) S psacím strojem jsem si sice už tolik neužila, ale ještě než jej babička vyhodila (jak mohla!!!) jsem milovala to jeho ťukání a psaní na něm, i když mi to nešlo. Psaní mě také provází od dětství, nepamatuju si na dobu, kdy bych nepsala nějaký příběh, časem nějaký blog.
    Jsem na Tvé články zvědavá, myslím si, že budou fajn :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za krásný a motivační komentář :)! A přesně jak píšeš, taky jsem nezažila dobu, kdy bych nepsala nějaký příběh :).

      Vymazat