Arrivederci Italia!

Řekla jsem si, že ve čtvrtek prostě musím vstát! V pátek začínám pracovat od osmi, v sobotu odjíždím domů, ve čtvrtek je poslední možnost se jít podívat na východ slunce!

Čtvrtek 23. září
Vstávám v šest hodin. Oblékám se do běžeckého oděvu a všem, co již pracují, vyrazím dech tím, že jsem opravdu vstala. Před sedmou hodinou odcházím z hotelu. Ve chvíli, kdy se dostanu na promenádu kolem moře, zrychluji tempo. V místech, kde končí promenáda a začíná východní pláž, lehce zadýchaná dobíhám.

Pode mnou malé vlnky naráží do obřích kamenů, na kterých sedím, obloha je narůžovělá a spodní obrysy mraků zlatavě září. Za chvíli už vyjde! Říkám si v duchu tuto větu, která mi rozproudí v krvi adrenalin. Poprvé to uvidím! S téměř zatajeným dechem pozoruji oblohu, co mi ukáže dál.

Z horizontu mě začíná hypnotizovat pomalinku vycházející a právě se probouzející slunce. Jsem omráčená paprsky, jejichž třpyt se odráží na hladině moře, jejichž teplo mě hladí po tváři. Do přimhouřených očí mi proplouvají slzy a drží se v nich, možná i nějaká ukápla. Jsem dojatá a přesvědčená, že nic hezčího jsem nikdy neviděla.

Na celém světě jsem jenom já. Nic jiného neexistuje. Mou duši zaplňuje hřejivý pocit. Po tom nejkrásnějším představení přírody se jdu projít po pláži a stále nemůžu z té nádhery spustit oči.
Škoda, že můj telefon nedokázal fotoaparátem zachytit tohle ráno tak, jak si ho budu navždy pamatovat.
Přesto se s Vámi podělím alespoň těmito slovy a obrázky...

Možná bych měla litovat, že jsem takové ráno nezažila víckrát. Možná mělo přijít až takhle na konci, jelikož později jsem si uvědomila, že tahle chvíle byla mým rozloučením s Itálií.

Milá Itálie,

nebylo to s Tebou vůbec jednoduché. Připravila sis pro mě práci, která mi psychicky dávala velmi zabrat. Několikrát jsi mi spálila kůži, nechala mě nejvíc unavenou stát na nohou, párkrát jsi mě opila a tím jsi mi i zařídila pár průšvihů v práci, dokonce jsi mi ztratila peněženku se všemi doklady.

Ale musím Ti z celého srdce poděkovat! Dala jsi mi přátelství a některá z nich se netýkala jenom tohoto léta. Dala jsi mi několik krásných odpolední na pláži, kila zmrzliny, spousty a spousty zážitků a zkušeností. Naučila jsi mě běhat a milovat běh. 

Věřila bys, že mi chvílemi i chybíš? Tvoje vedra, která mě donutila trávit noci na lehátku, na terase. Tvoje strašidelné bouřky a velké vlny poté, co se nebe utišilo.  Tvoje překrásná obloha plná hvězd, která mě fascinovala večer, co večer. Tvůj noční život a odpolední siesty. Tvůj písek a sůl, které byly cítit nejen v moři ale i ve vzduchu. 

Jsem Ti vděčná hlavně za to, žes mou mysl srovnala a posunula tam, kam jsem potřebovala.

S láskou

R.