tag:blogger.com,1999:blog-24014543619299320392024-03-05T17:21:54.753+00:00Dáme pauzu...Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.comBlogger21125tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-81215747358584613742017-12-27T17:00:00.000+00:002017-12-27T17:00:27.656+00:00ChaosŽivotních zkušeností jsem začala nabývat poměrně brzy a ve velké míře. <br />
Tento blog jsem založila z toho důvodu, že jsem chtěla sdílet svoje zážitky z práce v zahraničí, chtěla jsem se podělit o svém <i>životním stylu </i>s veřejností<i> </i>a také o svých častých úvahách. Jenomže krátce na to jsem se rozhodla to změnit. <br />
Ne téma svého blogu, ale svůj život.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtX5U7oHytGt8P7O_0JTk45mKIqfhtWrtD7qSDnWzacOCPW3bE_DGvsAJfsEMXTMElQ0FZXSWYvEIi7MyZf_RKQj4HKhc40-wa0VzFOyOQF11X9bcWC4fY64fWwkzRfSt-Z5QB5INVl48/s1600/blog.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="525" data-original-width="700" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtX5U7oHytGt8P7O_0JTk45mKIqfhtWrtD7qSDnWzacOCPW3bE_DGvsAJfsEMXTMElQ0FZXSWYvEIi7MyZf_RKQj4HKhc40-wa0VzFOyOQF11X9bcWC4fY64fWwkzRfSt-Z5QB5INVl48/s1600/blog.jpg" /></a></div>
<br />
Zvolila jsem cestu náročnou a tou je kombinace studia a práce. Do toho jsem si letos po letech pořídila přítele, takže se to hezky sešlo a já během několika dnů se začala vzdělávat, našla si přivýdělek a vztah posunula na další úroveň tím, že jsem si k němu do bytu přinesla svých pět švestek.<br />
<br />
A musím přiznat, že tento <i>životní styl</i> je velmi vyčerpávající. <br />
Neustále mi hlavou plují myšlenky. Neustále. <br />
Strachuju se, panikařím, neumím se zklidnit.<br />
<br />
Asi nikdy jsem nezažila takto hektické období, ve kterém bych si musela pomalu plánovat i kdy se půjdu vyčůrat.<br />
Je mi líto, že nemám tolik času na své blízké, ale ještě víc je mi líto, že nemám čas pořádně sama na sebe. <br />
Sport jsem omezila, nečtu nic nepovinného, nezazpívám si jen tak, nekreslím ani nemaluji, nepeču svému milému. A co bych dala za propařenou noc s kamarádkou a pořádnou kocovinu!<br />
Nemám čas přemýšlet, jestli jsem šťastná, jestli mě to baví, prostě nemám čas.<br />
A z toho jsem právě nejvíc unavená.<br />
<br />
Přesto si za svými rozhodnutími stojím a věřím na osud, že mě zase nějak navede. Takže jediné, co teď potřebuji je, naučit se bojovat se stresem a hlavně si najít prostor, ve kterém bude jen moje já a bude se mít rádo a bude si užívat svojí přítomnosti!<br />
<br />
Co se týče těchto stránek, samozřejmě už jsem si několikrát řekla, že nemá vůbec cenu, abych je udržovala. Období, kdy jsem měla <i>kosmetický blogísek</i>, se stovkami čtenářek, už mám za sebou a od chvíle, co mě kosmetika přestala tolik bavit, se ani nedokážu tolik zapálit do psaní.<br />
<br />
Ale přece jen už to bude šest let, co jsem zveřejnila svůj první článek a byla by škoda nemít možnost občas nahlédnout do blogového světa a třeba i něčím přispět. Vím, že by mi tohle tady chybělo.<br />
<br />
Jsem teď zkrátka v situaci, ve které bych si nejradši řekla, že žádné <i>hobbies </i>nemám a nemusím mít výčitky, že se jim nevěnuji, ale to bych tedy sakra měla mít, protože se tím pádem nevěnuji sama sobě a z toho se asi za chvíli zblázním.<br />
<br />
Hodně sil všem, co si někdy připadají stejně.<br />
<br />
<i><br /></i>
<i>Tento příspěvek jsem sepisovala několik dní před svátky, přes které jsem si však stačila dostatečně odpočinout a užít si spoustu času s rodinou, přáteli a svým milovaným. Takže se mi podařilo doplnit optimismus a cítím se mnohem vyrovnanější. Uvidíme, jak to budu zvládat, až se za pár dní ocitnu ve stejném kolotoči. </i><br />
<i><br /></i>
<i>Doufám, že na vás svátky měly stejně pozitivní vliv, jako na mě a přeji úspěšný start nového roku a hodně štěstí v něm!</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-35051825628157285902017-09-25T15:30:00.000+01:002017-11-16T18:00:14.592+00:00Austria-Italy-Roadtrip-1/2Někdy na jaře mi kamarádka poslala několik hlasových zpráv, ve kterých mi vylíčila svůj plán letního roadtripu, který chtěla podniknout se mnou a svojí sestrou. Znělo to zábavně a levně. Obě dvě jsem poznala pracovně v Itálii, tak s kým jiným tam vyrazit. <br />
Samozřejmě jsem souhlasila.<br />
Než jsme se ale všechny shodly na termínu, už bylo září, což věci trochu zkomplikovalo. Z našeho cestování se stalo jedno velké dobrodružství, které chvílemi přerostlo v adrenalin a nebojím se tvrdit, že v mých očích někdy i boj o přežití...<br />
<br />
Většinou se číselné údaje uvádějí závěrem, já jsem se rozhodla vás s některými seznámit hned na začátku, abych vám přiblížila, jaké vyprávění vás v následujících řádcích čeká.<br />
Tři holky, jeden stan a jedno malé přibližovadlo.<br />
Najeto přes dva a půl tisíce kilometrů.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Těch pár dní nás každou vyšlo zhruba na deset tisíc korun. Očekávaly jsme menší sumu, ale nakonec jsme si docela dopřávaly, co se týče jídel a kafíček a do toho samozřejmě přišly i nějaké nečekané výdaje, jako třeba špatné odbočení na dálnici, stokilometrová zajížďka a čtyřiceti eurový poplatek... </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0AK1XnL-gtfPg6NLHDpfRn3_eDFXDX9mZoI8I_63tovzzzJjHCIm-R1N-m_I40tj8FFPoAzjvQpvUSNDYMCyOYTO1cc6PDmYbQsN3I0lHrzxTdQazd4rzlnPMRdKnX59BtLuPqDNATZA/s1600/1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="533" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj0AK1XnL-gtfPg6NLHDpfRn3_eDFXDX9mZoI8I_63tovzzzJjHCIm-R1N-m_I40tj8FFPoAzjvQpvUSNDYMCyOYTO1cc6PDmYbQsN3I0lHrzxTdQazd4rzlnPMRdKnX59BtLuPqDNATZA/s1600/1.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
1. den</div>
Všechna zavazadla jsem nanosila do verandy a netrpělivě čekala na zatroubení malého modrého golfa. Kufr jsme sotva zavřely a s úsměvem na rtech vyrazily na cesty.<br />
Navečer jsme přijely do maličké rakouské vesničky Hallstat, kde tirolský majitel kempu byl příjemný jak osina v zadku. Všem nám zkazil náladu, kterou jsme si vzápětí spravily stavěním stanu, což se stejně nepovedlo podle mé paměti z dětství, kdy mi ho tatínek stavěl každé léto na zahradě.<br />
Stan měl mít asi metr širokou předsíňku s bočním vchodem. Do předsíňky se nám sotva vešly boty a zip na otevření předsíňky se nacházel někde na boku stanu. <br />
Tak hlavně, že stál a nějak jsme se do něj poskládaly.<br />
Pořádně jsme se nabalily a noc tak nějak s chvilkami spánku přečkaly.<br />
<br />
2. den<br />
<div class="separator" style="clear: both;">
Po snídani jsme se vydaly do vedlejší vesničky Obertraun, vzdálené asi šest kilometrů, s plánem dát konečně nějakou vysokohorskou túru. Došly jsme k prodeji lístků na lanovku, kde nám bylo řečeno, že je zbytečné jezdit <i>nahoru na horu</i>, jelikož nic neuvidíme. </div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic-qLVIE0n90xcNuLMwVmIOZVLX6NsZacftyr-D28iOVsjsAxo02drOixF1wpVIgNk0CVVRY6qkFmMkzGC3PDX4YaHFrC4Mi8lVTKXhYygC5JSAPiYzzOv3XdDxaT7R5l0EmeKK7jX3D8/s1600/2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="444" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic-qLVIE0n90xcNuLMwVmIOZVLX6NsZacftyr-D28iOVsjsAxo02drOixF1wpVIgNk0CVVRY6qkFmMkzGC3PDX4YaHFrC4Mi8lVTKXhYygC5JSAPiYzzOv3XdDxaT7R5l0EmeKK7jX3D8/s1600/2.jpg" /></a></div>
<br />
Přece jsme se sem netáhly, abychom z toho nic neměly! Koupily jsme si jednosměrný lístek, zpáteční byl zbytečně drahej, když to určitě lze sejít pěšky...<br />
První lanovková zastávka byla zhruba v polovině hory a to už byla nějaká vejška.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjogJ3T_Hw0ZFxymlbGxh_Y0MKvEOn4q8YDlP7QsnzxzonyMWcs0G2yf3YHY4ImGo2-i4UfxHAe2QVkqVq5OsePTyWsvTIvg4BFgHBRqog6RADJr5Fl5qokog3849QUL0jUE6yVWlrevzw/s1600/3.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjogJ3T_Hw0ZFxymlbGxh_Y0MKvEOn4q8YDlP7QsnzxzonyMWcs0G2yf3YHY4ImGo2-i4UfxHAe2QVkqVq5OsePTyWsvTIvg4BFgHBRqog6RADJr5Fl5qokog3849QUL0jUE6yVWlrevzw/s1600/3.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Druhá zastávka na vrcholku hory už byla opravdu někde v mracích a kromě sněhu v létě nebylo vidět nic zajímavého.</div>
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirIV-fk-MWXYniTIHVp9Br4BG0X4hce2k0eGlYJuVvJj49eMhw_SmUIl2KLPOSs3J4LP-gJjG7eGFKOIK2xpD2iDrxjcpP0o-ZW9zuxPSMqoDkL6P_BZgNwvTHTwJQeR5fg84KPD_Z3lU/s1600/5.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="683" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirIV-fk-MWXYniTIHVp9Br4BG0X4hce2k0eGlYJuVvJj49eMhw_SmUIl2KLPOSs3J4LP-gJjG7eGFKOIK2xpD2iDrxjcpP0o-ZW9zuxPSMqoDkL6P_BZgNwvTHTwJQeR5fg84KPD_Z3lU/s1600/5.jpg" /></a>Zašly jsme tedy na skvělý obídek, během kterého se hezky rozjasnilo, takže přece jen jsme si udělaly krásnou procházku, po které jsme se vydaly dolů.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb6EayFr2zhJq8Wo_UOJWUVDK14vMJGlTx7EA6fPjbTx9sxMI_16bB_kwX-Pq0VDAPQANGNDlKNePoXm98lfWB35lusQ-Uclu-lMQFzco30EzdIS6ks3EJg88TMXs4K72WSRfVMbMXi5c/s1600/4.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="444" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjb6EayFr2zhJq8Wo_UOJWUVDK14vMJGlTx7EA6fPjbTx9sxMI_16bB_kwX-Pq0VDAPQANGNDlKNePoXm98lfWB35lusQ-Uclu-lMQFzco30EzdIS6ks3EJg88TMXs4K72WSRfVMbMXi5c/s1600/4.jpg" /></a></div>
<br />
Strmá a kamenitá cesta. To zvládnem.<br />
Po zhruba půl hodince slejzání se rozpršelo a rozfoukal vítr. S mými rovnými podrážkami mi to po mokré trávě a kamenech pěkně klouzalo. Nejhorší bylo, když už mi přestalo fungovat svalstvo a mně se rozklepaly nohy. <br />
Jednou jsem sebou o ty kameny praštila, čímž jsem si strhla nehet a nechala svou kůži na několika místech zmodrat. Přes samý vztek mě to ale vůbec nebolelo.<br />
Po třech hodinách týhle šílený cesty jsme došly k první zastávce lanovky a musely sjet dolů, protože dál už vedla jenom horolezecká cesta. Takže jsme ve výsledku zaplatily ještě víc, než kdybychom si bejvaly koupily lístky zpáteční.<br />
Po cestě do kempu jsme se nějak vzpamatovaly, daly si sprchu, najedly se a marně se snažily vysušit promočené věci.<br />
<br />
Tímhle celé drama teprve začalo, protože to skvělé počasí nabralo v noci nových otáček a vzbudil mě kamarádčin křik, že prý praskají stromy a na stan padají větve.<br />
Byly jsme však moc unavené na to, abychom se ze stanu přesouvaly do auta.<br />
<br />
3. den (1/2)<br />
Při svítání jsem zjistila, že nemůžu hýbat nohama. Měla jsem natažený snad každičký sval. Když jsem se s bolestmi vypotácela ze stanu, všimla jsem si kolem našeho stanu tlustých větví, zapíchaných do země. Do země, do které nám nešly zatlouct ani kovové háčky.<br />
Opět jsem v duchu poděkovala strážnému andílku, že jsem naživu a šly jsme na procházku po vesničce. Mimochodem tolik asiatů jsem v životě po hromadě nikdy neviděla, jako jich tady vejletilo.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVFp36O5ETWH54Yvs9sOPdSIu-vrSoDrBOOW2QOrIigSAXendoEiTMwpG9El5YoonAYa0E9ZlVWiMF0EDljJwZwrtO15PrftVXRDN7oZrQmrRy4uHrPJtElQ5hT24oR4pCD67yXHFgmVI/s1600/6.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="444" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVFp36O5ETWH54Yvs9sOPdSIu-vrSoDrBOOW2QOrIigSAXendoEiTMwpG9El5YoonAYa0E9ZlVWiMF0EDljJwZwrtO15PrftVXRDN7oZrQmrRy4uHrPJtElQ5hT24oR4pCD67yXHFgmVI/s1600/6.jpg" /></a>A co se týče těch našich bolavých nožek, dvě jsme měly natažené svaly a jednu z nás bolela kyčel, takže následující dva dny jsme vypadaly jako parta třech Ozzáků z Comebacku na cestách...</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-28901406787130400552017-07-21T07:00:00.000+01:002017-07-21T07:04:30.617+01:00Na chvilku o čase...V prvních řádcích minulého článku jsem se zmínila o tom, že mě tíží rychlost času. A je to tu zase. Příspěvek vyšel před měsícem a mně připadá, jako bych ho publikovala před týdnem. Proto bych se tomuto tématu ráda věnovala trochu hlouběji a budu moc ráda za Vaši zpětnou vazbu. <br />
<br />
<div>
S mým nejlepším kamarádem jsme si jednou povídali o tetování. Ptala jsem se ho, jestli o nějakém také přemýšlel, případně co a proč by si chtěl nechat zvěčnit na těle. Odpověděl mi, že hodiny, které by byly zobrazením času. Chvíli jsme konverzovali o jeho rychlosti a cennosti, poté se můj kamarád pousmál a řekl, že by si rovnou mohl nechat vytetovat hořící koudel na zadek, aby to mělo ten správný význam…<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW5Lzdt4yeG6hUwp665BLsJ6i2DNZRcvSXfBL9ymKzvW9nQQuA-PAkZnmRkr4B8TN0wNC3hZWDm2FyLLfv9dlXrzTnxJyxlcvgvBGMSWxVlaF8VjE_vyFvF_tLFkZzHuGDIUcDufvgAi4/s1600/time.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="428" data-original-width="800" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgW5Lzdt4yeG6hUwp665BLsJ6i2DNZRcvSXfBL9ymKzvW9nQQuA-PAkZnmRkr4B8TN0wNC3hZWDm2FyLLfv9dlXrzTnxJyxlcvgvBGMSWxVlaF8VjE_vyFvF_tLFkZzHuGDIUcDufvgAi4/s1600/time.jpg" /></a></div>
<br />
Když se ohlédnu za svou vlastní cestou, tak celou základku i střední školu jsem měla na všechno spoustu času. Naopak jsem nevěděla co s ním. Kolikrát jsem byla o víkendu smutná z toho, že jsou všichni někde pryč a mě přece nic nebaví, protože jsem zpruzený puberťák. Od chvíle, kdy mi odbylo posledních ,,náct“ se začalo točit všechno mnohem rychleji.<br />
<br />
Vyletěla jsem z hnízda a nestačila vstřebávat, co všechno se kolem mě děje. Rok na vysoké, rok v zahraničí, momentálně pracující rok, u kterého si opět plánuji studium a zahraničí a je to vůbec nejrychlejší rok, jaký prožívám. Často si připadám minimálně o deset let starší s nejlepšími roky za sebou a přemýšlím o tom, jestli jsem toho za svůj život neměla stihnout víc nebo naopak, jestli jsem toho nezažila až moc. <br />
<br />
Ještě jednou se vrátím k té střední škole. Většina jsme žili podobné životy, řešili stejné věci, málokdo nějak vyčníval z davu. A pak jsme se rozutekli. Někdo na školu, někdo do práce, někdo do ciziny, někdo založil rodinu, někdo propadl alkoholu, někdo sportu a proteinům, ale každý z nás vzal život do svých rukou. Každý z nás se postavil na vlastní nohy. Někdo kráčí hrdě s hlavou vztyčenou, někomu se zařezávají trny do bosých chodidel, ale všichni, úplně všichni jdeme rychleji a rychleji.<br />
<br />
Stále nedokážu pochopit, jak je to možné. Jak je možné, že rok vždycky měl, má a mít bude tři sta šedesát pět dní, den dvacet čtyři hodin a hodina šedesát minut. Zatímco my rok od roku vnímáme čas jako neustále se zrychlující veličinu, které ještě ke všemu máme hrozný nedostatek. To vše je doprovázené tím, že když už můžeme čas trávit smysluplně, akorát jím mrháme.<br />
<br />
Sociální sítě, média, dopravní zácpa nebo třeba kocovina, a mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho, abych vyjmenovala vše, co je schopné nás přimět k nic nedělání, k prokrastinaci a následným výčitkám. Dnešní doba je hrozně uspěchaná a na mladé lidi je vyvíjen obrovský nátlak v podobě různých očekávání. Však jediná očekávání, kterých bychom měli dostát, jsou ta, která jsme si sami stanovili.<br />
<br />
Čas je jako peníze. Můžeme ho investovat, zhodnotit i si ho nechat proplout mezi prsty. Důležité je ho umět využít. A to nejdůležitější vůbec, věnovat ho těm správným lidem. Nechat se naplnit energií druhých a umět jí rozdávat. A hlavně jí umět probudit sami v sobě. <br />
Samozřejmě tu energii musíme někde načerpat, jen si holt musíme přiznat to, že žijeme v době, kdy je nutné více energie vydat než získat a tím právě vytvářet onu hodnotu vlastního času.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-37845182102892213362017-06-22T20:30:00.000+01:002017-06-22T20:30:03.801+01:00JumpingStále si pokládám otázku, kdy se všechno zklidní a já budu mít dostatek času. Stydím se, jak málo se věnuji psaní a čtení. Dokonce jsem propásla první blogové výročí. Myslím, že je nejvyšší čas to všechno dohánět a už žádné výmluvy, protože léto, které mě čeká nemá ani ponětí, co to klid je. <br />
A začnu tedy s oblíbeným tématem (alespoň pro mě), kterým je sport. <br />
Nebo jinak – láska od první společně strávené chvíle. Ne jako <a href="http://damepauzu.blogspot.cz/2016/12/beh.html"><b><i>běh</i></b></a>, se kterým jsme si k sobě hledali dlouho cestu.<br />
<br />
S kamarádkou jsme občas chodívaly na cvičení zaměřené na pekáč buchet. Ze začátku jsem se obávala cvičení se skupinkou holek, ale nakonec mi to přišlo mnohem lepší, než se mordovat doma sama. Je super si hezky zanadávat v kolektivu.<br />
<br />
V prosinci minulého roku jsme se s kamarádkou rozhodly zúčastnit dobročinné akce, tedy cvičebního maratonu. To znamenalo, že před zápřahem na břicho se zahřejeme jumpingem.<br />
Byla jsem upozorněna, že to není žádný hopsání, ale dupání o život, u kterého div nevyplivnete plíce.<br />
Přesto jsem byla zvědavá a i se na trampolínky těšila.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHoM5iWSh6iWOZk40bQwCCX7eBfpf7ppR5LWtVj1tmahZIv1ezzP9j98PFD4V1YAuceuU39sWxisoYuG3s-pOWA6oTTjBqrTCmi7qeBZ6ec_QqDHwozw9aVJ82fiduRvyaFIjldeqnuCc/s1600/jumping.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="326" data-original-width="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHoM5iWSh6iWOZk40bQwCCX7eBfpf7ppR5LWtVj1tmahZIv1ezzP9j98PFD4V1YAuceuU39sWxisoYuG3s-pOWA6oTTjBqrTCmi7qeBZ6ec_QqDHwozw9aVJ82fiduRvyaFIjldeqnuCc/s1600/jumping.jpg" /></a></div>
<br />
Upozornění se naplnilo, ale bylo to skvělý! Skákání mi připomíná ten pocit, kdy vám na diskotéce zahrajou oblíbenou písničku a vy to jdete rozjet na taneční parket. Hned po přestěhování jsem si našla fitko, kde mají trampolínky a shodou okolností je to to samé fitko, kam jsem chodila cvičit, když jsem bydlela na kolejích.<br />
<br />
Jumping se dělí na fitness a cardio. Fitness je náročnější pro svalstvo a více se tam ,,dupe". Srdce a plíce jsou ve stejným zápřahu, jako když byste běželi rychlejším tempem. Po každé písničce je kratičká pauza a závěrem bývá posilování na břicho. <br />
Cardio jsou tři patnáctiminutové bloky, ve kterých se kolikrát nedupe vůbec, svaly tolik nebolí, ale srdce a plíce jsou v zápřahu jako byste zdrhali před vrahem. Osobně raději chodím na fitness, právě kvůli takzvaným zvedačkám či dupačkám.<br />
<br />
Skvělý je také ten pokrok, který na sobě pozoruji. Ze začátku jsem absolutně nezvládala tempo instruktorek a vlastně ani volnější tempo ostatních, spoustu cviků jsem nedokázala ani provést. Nejdříve se mi začala zlepšovat rychlost a teď už i s těmi náročnějšími ,,vykopávkami“ si umím poradit. <br />
Vždycky jsem se styděla chodit na přední trampolínky. Nedávno mi však nezbylo nic jiného, než zaujmout místo přímo před instruktorku a cítit v zádech oči všech ostatních. Což mě nakoplo k tomu, abych celou dobu udržovala stejné tempo i správné provedení cviků. Když jsem se pak ohlédla na své začátky, bylo to něco naprosto nesrovnatelného.<br />
<br />
Celý život jsem si říkala, jak by bylo fajn tancovat v nějaké skupině, hrozně se mi totiž líbí ta sehranost tanečníků. Ovšem tohle je snad ještě lepší. Občas se sejdeme ve složení, kdy jsme sehrané celou dobu lekce a ani si nemusíme pamatovat žádnou choreografii. <br />
Díky jumpingu se ze mě stala královna diskoték, jelikož mám velkou výdrž a moje pohyby a dupání do parket ne jednoho zaujme. No i když... to jsem byla vždycky…<br />
<br />
Moc se mi nedaří okolí přesvědčit o tom, že je jumping super a proto by mě zajímal Váš názor!Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-61774051118423443422017-04-17T11:46:00.000+01:002017-07-21T07:02:24.562+01:00Vegetariánství a veganstvíZase se mi jednou podařilo vyhecovat samu sebe k nějaké výzvě. Nadchla jsem se pro stravovací výzvu. Jídelníček bez sladkého, bez mlečných výrobků, bez lepku? <br />Bez masa. To mi totiž přišlo jako možnost pro mě nejlépe snesitelná a nejdéle vydržitelná.<br /><br />Samozřejmě jsem přečetla několik článků o vegetariánství, vyhledala jsem potraviny, které mohou jak výživově maso vynahradit, tak samozřejmě co se týče správného příjmu bílkovin.<br /><br />Nejdřív to byla pouze výzva, ale čím víc jsem se o zpracování masa a zacházení se zvířaty zajímala, víc a víc jsem se přesvědčovala, že už se k masu nevrátím. Vydržela jsem asi měsíc a půl, pak jsem tenhle svůj masopust porušila kvůli víkendu, o kterém jsem vám psala <a href="https://damepauzu.blogspot.cz/2017/02/ochutnavani-moravy.html">tady</a>.<br /><br /><div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ0aWthJ-XLCPn1QtDu9cO9OcSo5ooV4tgaAoJ49INjpSsYZCQ3GCAkCOcyMAWhjEr0eHrWomClsYB9Qb7as70MSMIYsyD_-s_H__F4cAgk6DsgXsT4tvWHYJAnLkwpjnzIOFZXS-Q0CE/s1600/veggie.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQ0aWthJ-XLCPn1QtDu9cO9OcSo5ooV4tgaAoJ49INjpSsYZCQ3GCAkCOcyMAWhjEr0eHrWomClsYB9Qb7as70MSMIYsyD_-s_H__F4cAgk6DsgXsT4tvWHYJAnLkwpjnzIOFZXS-Q0CE/s1600/veggie.jpg" /></a></div>
<br />Ale nesekla jsem s tím úplně. V listopadu jsem se přestěhovala ke kamarádce, která ze zdravotních důvodů se musí vyhýbat laktóze, takže díky ní jsem závislá na veganských pomazánkách, uzeném tofu nebo třeba sójovém mléku. Naučila jsem se hodně spolupracovat v kuchyni s kořením a vždycky, když dovařím, mám ze sebe radost. A tím, že mi to jídlo opravdu chutná, nemám pocit, že bych nějak strádala a měla potřebu hřešit.<br /><br />Nejvíc se mě lidé ptali, jaké to na mě má účinky. Pár známých mi i řeklo, že se jim zdám štíhlejší, což si myslím, že bylo spíš tím, že jsem začala běhat. Největší výhodou mi přišlo, že jako vegetarián se obloukem vyhýbáte fastfoodům a když už tam zavítáte, prostě si nic nedáte, protože přece nejíte maso. Ono totiž říct si, nedám si to, protože je to nezdravé, nefunguje. Alespoň u mě ne. <br /><br />Také mi několik lidí řeklo, že mám hezčí pleť a v tomhle směru si myslím, že by to nějaký vliv mít určitě mohlo.<br /><br />Sama od sebe jsem žádné změny nezpozorovala, ale nedalo mi to a musela jsem se nad tím zamyslet. První, co mě napadlo a nevím, jestli je to úplně podstatné, ale když tedy delší dobu nejím maso a jdu pít, dělá se mi po alkoholu hodně špatně a že já toho za ty vlčí léta vydržela... <br /> Což by ale mohlo být pozitivní známkou toho, že mám žaludek pročištěný a ten alkohol se nemá do čeho ,,vsakovat". <br /><br />A to nejlepší vůbec, uvědomila jsem si, že už téměř nebojuji s únavou, se kterou jsem dříve měla velký problém. Obecně spánek se mi zlepšil, usínám během chvilky a probouzím se s tím, že jsem opravdu probuzená a nemusím další hodinu čekat, než se vzpamatuji. <br /><br />Došla jsem tedy k závěru, že budu upřednostňovat vegetariánskou/veganskou stravu, ale na druhou stranu žiju jenom jednou a nechci se až tolik omezovat. Protože třeba v restauracích to bylo opravdu utrpení, když i do smažáku (který bývá jediným vegetariánským jídlem ve většině českých podnicích) dávali doprostřed šunku. A třeba takový tuňák by mi v životě hodně chyběl...<br /><br /><div>
Momentálně si maso dám maximálně jednou do týdne. Mléko, smetanu, majonézu jsem nahradila sójovými výrobky, ale mléčné výrobky jako jsou tvarohy a sýry, těch bych se nebyla schopná vzdát. Vajíčka jsem vyřadila neúmyslně. Nekupuji si je, protože se bojím, že bych je po cestě z obchodu domů rozbila. Že bych si řekla: ,,Mám chuť na vajíčka!", to už se mi hodně dlouho nestalo, ale když jsou obsahem nějakého jídla, tak proti tomu nic nemám.<br /></div>
<div>
Většinou se tedy přikláním k rostlinné stravě a tu živočišnou jsem oproti dřívějšku hodně omezila a cítím se ve svém těle mnohem lépe, zdravěji a i mě baví tu stravu řešit jinak.<br /><br />Zajímal by mě Váš názor na vegetariánskou, popř. veganskou stravu. <br /><br />Budu se těšit na komentáře a všem Vám přeji krásné Velikonoce!</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-18546799913405455632017-03-06T09:34:00.002+00:002017-06-22T20:25:31.344+01:00Tři (ne)oblíbená místa pro pohybUrčitě spousta z nás začala se cvičením doma. Spousta z nás nebyla ke sportu vedená a pak narazila na internetu na Jillian Michaels, která dokáže vyhecovat k neuvěřitelným výkonům. Já jsem to tedy přesně takhle měla. Byla jsem přesvědčena o tom, že nikdy nepůjdu do fitness centra, nedej bože na skupinové cvičení a pohyb venku jsem nesnášela. Teď tohle všechno zbožňuju a doma mě cvičení vůbec nebaví.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXuZokIiD832e2AiKbG3mKX7RdKsUgPwbogK4VEbOsYN46_3Dj1HQ6Gv4ZT4o8ev2HbcBpfYE6Gb9Gtc8w9d2KhtqpgAeidK9WhGlT8w3HfofQ_r2F7d_OxLdaNGy8NYENk-eb1nsyYYY/s1600/fit2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXuZokIiD832e2AiKbG3mKX7RdKsUgPwbogK4VEbOsYN46_3Dj1HQ6Gv4ZT4o8ev2HbcBpfYE6Gb9Gtc8w9d2KhtqpgAeidK9WhGlT8w3HfofQ_r2F7d_OxLdaNGy8NYENk-eb1nsyYYY/s1600/fit2.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Myslím, že z tohohle má mnoho žen obavy. Jít do fitness mezi upocené chlapy, kteří si nás budou prohlížet a ty hubené holky si budou říkat, co tady ten špek chce.<br />
Opravdu to tak není.<br />
Každý si všímá svého a samozřejmě, podíváte se na okolí, ale co si řeknete? Úplně to samé, jako byste se potkali na ulici. Já osobně jsem měla i radost, když jsem viděla někoho silnějšího, protože jsem si říkala, že je super, že se doma necpe čokoládou, ale snaží se něco dělat a pohled na soutěžící bikini fitness byl pro mě ohromným nakopávačem.<br />
<br />
Další hodně velkou výhodou je to, že před těmi lidmi podáváte úplně jiné výkony. Je to hrozně motivující, že postávají všude kolem a vy nechcete na tom páse běžet deset minut a odpadnout. Nebo přijít a po třiceti minutách se už balit domů.<br />
<br />
My jsme tam se spolubydlící z koleje většinou chodily přibližně na dvě hodinky a u toho jsme stále střídaly cardio a nějaké lehčí posilování. Samozřejmě i ty chlapy jsme pozorovaly, ale to spíš proto, že jsme nechápaly, kde vzaly ty svaly, když se moc nepředřeli. Kolikrát i seděli v kroužku a tlachali, zatímco my rudé lapaly po dechu.<br />
<br />
Samozřejmě není to pro každého, my jsme fitko braly jako společný koníček a určitě bych na začátek doporučila ukecat i někoho dalšího.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQpDb7aiFGAvl_fZnbinGGnKKuH8qzTay3YaVRTP5P5pUfcAHGPKM9DsZ9-yJk1RLMclUYrIu8nvq6vPrI78n1NCM4dfxTGZ72cO2SKQc1yEixubi7NdNKHB_GDxHLQGAenU3ut7rUZn8/s1600/fit1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQpDb7aiFGAvl_fZnbinGGnKKuH8qzTay3YaVRTP5P5pUfcAHGPKM9DsZ9-yJk1RLMclUYrIu8nvq6vPrI78n1NCM4dfxTGZ72cO2SKQc1yEixubi7NdNKHB_GDxHLQGAenU3ut7rUZn8/s1600/fit1.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Další hrůzou pro mě byl běh na veřejnosti. Vždy, když jsem šla běhat a šel člověk, prosprintovala jsem kolem něj a jen co byl za mnou, dala jsem se do chůze. A všimla jsem si, že to dělá spousta lidí, co běhají jen když mají deprese z váhy. O běhu samotném jsem psala poměrně obsáhlý článek <a href="https://damepauzu.blogspot.cz/2016/12/beh.html">tady</a>.<br />
<br />
A když jsem začala mít ráda tenhle pohyb, začala jsem se díky němu cítit sebevědomě. Vzít na sebe sportovní hadříky a běžecké najky je pro mě stejný pocit, jako jít ve večerních šatech, načesaná na ples. Mám u toho takový ten pocit, že dělám něco, co ty lidi, kteří se na mě dívají, by nikdy nezvládli. To je ten milovaný správný náběh endorfinů, který mívám už při převlíkání. Běh mi i ze všech sportů nejvíc dokáže pomoc i po psychické stránce.<br />
<br />
Vůbec posilování nebo protahování je hrozně super na čerstvém vzduchu. To zase bych asi taky nezvládla, jít do parku a vedle skupinky, co si tam balí jointa. se opřít o lavičku a protahovat nohy. ale vždy se dá najít nějaké místečko.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglrdo7nwQdSkyI2xEUEwvBcg6kXpveliVKqyB6XFsyvCNI4z0gxblmOF7WNZOY_jgG4-ssaxZVugSgoNfi5Axflbrx2wRHOYW8TgjMPIcd7TdBRp88XZ8Wjzvow4JGWGHvo9rY3E8Swwg/s1600/fit3.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglrdo7nwQdSkyI2xEUEwvBcg6kXpveliVKqyB6XFsyvCNI4z0gxblmOF7WNZOY_jgG4-ssaxZVugSgoNfi5Axflbrx2wRHOYW8TgjMPIcd7TdBRp88XZ8Wjzvow4JGWGHvo9rY3E8Swwg/s1600/fit3.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Nakonec tedy skupinová cvičení, ke kterým mě přesvědčila kamarádka. Vždy jsem měla pocit, že to je něco, co se nedá zvládat a že... prostě nikdy. Začaly jsme příležitostně chodit na břišní pekáč. Je to hrozně skvělý, protože tam už vůbec si nedovolíte přestat, máte u sebe někoho, kdo tomu rozumí, povzbuzuje vás a všechny vás to bolí. Všem vám to uteče a budete se těšit na další shledání.<br />
<br />
V prosinci jsme byly na mikulášském maratonu, kde před břišním pekáčem jsme se zapsaly ještě na jumping. Kterému v budoucnu věnuji samostatný článek jelikož žádný pohyb mě tolik nechytl jako skákání na trampolínkách. Takže hned v lednu jsem našla fitko ve městě, do kterého jsem se přestěhovala a shodou okolností je to to stejné fitko, kam jsem chodila, když jsem tu bydlela na koleji.<br />
<br />
Závěr je takový, že určitě přes všechny strachy by si každý měl vyzkoušet co nejvíc sportů, protože stejně tak úplně každý najde něco, co ho baví a o tom to je. Zrovna u těch trampolín nikdo moc nechápe, co mě na tom baví a že to musí být hrozné na udýchání a na klouby a podobně, ale mně pokud nebuší srdce, že to jde slyšet a plíce mi nechtějí vyskočit z těla, tak to není zábava.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
Jaký pohyb nejvíc baví Vás?</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com12tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-65952976076937746302017-02-12T08:29:00.002+00:002017-02-12T08:38:32.648+00:00Ochutnávání Moravy<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
To jsem vážně ostuda, přidávat článek po měsíci. Naštěstí se mi mezitím vytvořilo v hlavě spousta nových námětů a i jsem na několika z nich začala pracovat. </div>
Co se týče osobního života, tohle bude zajímavý rok...<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A když už jsme u toho života, předevčírem jsem slavila včerejší dvaadvacáté narozeniny na maturitním plese. Přijde mi hrozné, že maturant, který měl být jako neřízená střela, musel naopak dohlížet na mě a podstatnou část večera strávit hledáním mých ztracených bot.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Rozhodla jsem se zůstat u tématu, tedy u alkoholu a ukážu Vám, proč Moravu všichni milují. Byl to nejlepší předvánoční víkend, jaký jsem zažila. Sobotní den jsme strávily ve Vídni, o které jsem psala <a href="https://damepauzu.blogspot.cz/2016/12/vanocni-viden.html">tady</a> a teď se tedy přesuneme k tomu, čemu jsme se věnovaly dva suprové večery. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Páteční večer jsme strávily ve sklípku začínajícího mladého vinaře. Byly jsme hladové, takže nás moc nepotěšilo, že k degustaci jsme dostaly jen suchý chléb. Má se to tak dělat, ale vysvětlujte to patnácti hladovým ženským. Začaly jsme tedy samozřejmě od suchých vín po polosladká, byla jsem překvapená, že mi chutnala i ta sušší, kvalita jde opravdu znát. Mínus mělo ještě to, že nám naléval každé víno po deckách, takže ta polosladká už jsem si moc neužila.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha1GgUvfH0AZIt514SxjybUBZNf7gBuqs9iA7AecVej_e642gHPKAYqvZQTWAVgiGyetISu3pk5enjxKKr2SiFydRtT2dq3pOvAIZ3UayqoieNUM4RWM77P78gaTe9yMBX4e80-Z39xpY/s1600/0.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha1GgUvfH0AZIt514SxjybUBZNf7gBuqs9iA7AecVej_e642gHPKAYqvZQTWAVgiGyetISu3pk5enjxKKr2SiFydRtT2dq3pOvAIZ3UayqoieNUM4RWM77P78gaTe9yMBX4e80-Z39xpY/s1600/0.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBxjl64LQ7BUKQEXtYly-WqJPt554XolN3Ygek4p9m_e5a9wQ2LFZnwviGZ6ocBjR4U6Ng4jhe1xrFEJ4UmO6bLMkgD8ZmqeHBhV3BmTFEBFLA7rwTzPsRfvTczZJ-dFN7xvWzyZYzUk4/s1600/1.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBxjl64LQ7BUKQEXtYly-WqJPt554XolN3Ygek4p9m_e5a9wQ2LFZnwviGZ6ocBjR4U6Ng4jhe1xrFEJ4UmO6bLMkgD8ZmqeHBhV3BmTFEBFLA7rwTzPsRfvTczZJ-dFN7xvWzyZYzUk4/s1600/1.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQ8DiR7HS50m5lhn-tgvEEGTKPHN8U8YtmaLPgsqXh5FyWQYQP9uusQ8iO0iAOh2Qeyrq24Sg0GtsNVxOX3MMQA2rKJJYEgTO_-2A9Fa5vW0D_V8i8gjwTDmy3cuQWHjPnOSHsedN_9fU/s1600/2.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQ8DiR7HS50m5lhn-tgvEEGTKPHN8U8YtmaLPgsqXh5FyWQYQP9uusQ8iO0iAOh2Qeyrq24Sg0GtsNVxOX3MMQA2rKJJYEgTO_-2A9Fa5vW0D_V8i8gjwTDmy3cuQWHjPnOSHsedN_9fU/s1600/2.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxZ6VyY_Q33OTrOkHaXVdofyPt6xMFhnkPXqqw2bPChjiWm40kS6KIRIDH6TMnVPI0AO4re41TOo-LSB2ZAb9fbmtlnCEsRqxT4RYezchkLzV2PdTHnA6sbh7X5SEALfwQXJ40tsWeTic/s1600/3.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxZ6VyY_Q33OTrOkHaXVdofyPt6xMFhnkPXqqw2bPChjiWm40kS6KIRIDH6TMnVPI0AO4re41TOo-LSB2ZAb9fbmtlnCEsRqxT4RYezchkLzV2PdTHnA6sbh7X5SEALfwQXJ40tsWeTic/s1600/3.JPG" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl0S4fgVtnogfEdfHPe8q0YJI0dzo46pjQxEzJCpqdHsQMI4GbGTsctTdxqF12xNNQ8Q51yjgKX6LvZ6pI8xUKF6-jBmw2n9DbKM5TCdZ7v4qOV_qfJp7DsgzuIygtby08kdzJ4ywn4_0/s1600/4.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl0S4fgVtnogfEdfHPe8q0YJI0dzo46pjQxEzJCpqdHsQMI4GbGTsctTdxqF12xNNQ8Q51yjgKX6LvZ6pI8xUKF6-jBmw2n9DbKM5TCdZ7v4qOV_qfJp7DsgzuIygtby08kdzJ4ywn4_0/s1600/4.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ2s_bj2kSSg0iKsRlCOx426IOYB9tGMqDJDZsXbTNv5Upvg-q87gIWIURGZntipU1WsQWf8sxlegrt-Ic7RRm0iysPjPT0G499sjrYumK2keOVH6L-osti3Q-hYOYo-7MWQWjeT_RXQQ/s1600/5.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ2s_bj2kSSg0iKsRlCOx426IOYB9tGMqDJDZsXbTNv5Upvg-q87gIWIURGZntipU1WsQWf8sxlegrt-Ic7RRm0iysPjPT0G499sjrYumK2keOVH6L-osti3Q-hYOYo-7MWQWjeT_RXQQ/s1600/5.jpg" /></a></div>
<br />
Asi v jedenáct jsme se konečně dostaly k jídlu, na které jsme se vrhly jako hladoví vlci. V ten den skončilo moje vegetariánství...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWyr0kWbyH3QEkXG0IQc3ETWmxEasI3Mlc6p5Std4JdhfGQVmlxWXCokWWK6b6eYhHbE1VVWBXlS4iXEURj28m_CkwS0w94NQtgjYVI-kVaQcrrfejmlBcqKEDUiHAbK4BTcZz6_4QUZw/s1600/6.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWyr0kWbyH3QEkXG0IQc3ETWmxEasI3Mlc6p5Std4JdhfGQVmlxWXCokWWK6b6eYhHbE1VVWBXlS4iXEURj28m_CkwS0w94NQtgjYVI-kVaQcrrfejmlBcqKEDUiHAbK4BTcZz6_4QUZw/s1600/6.JPG" /></a></div>
<br />
Do postelí jsme padly strašně přejedené, s vyprchávajícím alkoholem v krvi. Měly jsme trochu jiná očekávání, ale následující večer nám vše vynahradil.<br />
<br />
Hrozně se mi líbí takové ty fotky ..miluji hotelové snídaně". Toť můj příspěvek...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiStZEVIkii0kDXf95FVPtcAO02QKlBhW2U-RJWtrhiIGCTzGmq0c4IIPfp_a_mf0R7bQ4bS-6OZwCYuttAkZhWKcc4TxmGvKhQwbsSFzzMIN_O45x6SQ6hO5Q14k1qIzKTWUOpKFbMtOY/s1600/7.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiStZEVIkii0kDXf95FVPtcAO02QKlBhW2U-RJWtrhiIGCTzGmq0c4IIPfp_a_mf0R7bQ4bS-6OZwCYuttAkZhWKcc4TxmGvKhQwbsSFzzMIN_O45x6SQ6hO5Q14k1qIzKTWUOpKFbMtOY/s1600/7.JPG" /></a></div>
<br />
Sobotní večer už měl na starost opravdový Pan vinař, který nám dal najíst hned ze začátku a to bylo vůbec plus. Vín jsme ochutnaly přibližně jednou tolik, naléval nám po menším, zkoušely jsme i mladá vína a bylo znát, že vinařstvím žije. Podle jednoho loku poznal odrůdu, procenta i množství cukru. Vlastně jsme se tenhle večer i lépe bavily. Bylo to úplně něco jiného než sedět někde hladové a poslouchat mladého klučinu, který kolikrát naléval něco a mluvil o něčem jiném.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_NK_xmE1h6w0kBSLIuGVUQtLBBpJc48Z4X5w5qnD48UnBX45EAmDUsmSa_q7SKUnNDuBJXTg3NNmjy_UuKq6tovKszEOwdgtPFNSjKFoUwIYStxiou1pgbwuk0UygevGtgufZsv7hRj8/s1600/8.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_NK_xmE1h6w0kBSLIuGVUQtLBBpJc48Z4X5w5qnD48UnBX45EAmDUsmSa_q7SKUnNDuBJXTg3NNmjy_UuKq6tovKszEOwdgtPFNSjKFoUwIYStxiou1pgbwuk0UygevGtgufZsv7hRj8/s1600/8.JPG" /></a></div>
<br />
Kolem půlnoci nám jeho paní přinesla ještě teplé koláčky, které upekla. Krásně se tam o nás postarali a já si hodně přeji podívat se k nim znovu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrqD9sZVsoFY9h2FkW8GamLbbxDv9l3YDU-c-2UEmMXVdPxcRYx_2u0Zh0Ze5ozWdqed-NlVow_jorfLt4mjxDFYxmmKANL6rbNXUiGSHZa_cgshenMkHf9kU13KzQu22iI3clmKloBK0/s1600/9.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrqD9sZVsoFY9h2FkW8GamLbbxDv9l3YDU-c-2UEmMXVdPxcRYx_2u0Zh0Ze5ozWdqed-NlVow_jorfLt4mjxDFYxmmKANL6rbNXUiGSHZa_cgshenMkHf9kU13KzQu22iI3clmKloBK0/s1600/9.jpg" /></a></div>
<br />
Jediné mínus, ale vlastně úplně bezvýznamné, že tenhle sklípek už tak vyfešákovaný nebyl.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiybxqxCthrK25iH5BK-aXQbBNnWyEL_PuAGvQWFgCkGJtvVGVkq4Iixtt2bXkY_n0BH9BTfDMOwzVfphRyj_yJgvL9YWyvE1e4CAR4ENV3ct_BtrRFMlxskHsoi-4HxRAGmOp-3l-q-Qk/s1600/10.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiybxqxCthrK25iH5BK-aXQbBNnWyEL_PuAGvQWFgCkGJtvVGVkq4Iixtt2bXkY_n0BH9BTfDMOwzVfphRyj_yJgvL9YWyvE1e4CAR4ENV3ct_BtrRFMlxskHsoi-4HxRAGmOp-3l-q-Qk/s1600/10.jpg" /></a></div>
<br />
Po cestě domů jsme to ještě vzaly přes Hatě, kde jsem si mimochodem pořídila šaty, ve kterých jsem předevčírem protančila noc.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0H80dBmXlUv8gJpNTDrHu5eEzh05f636Zjnx2A33_A8x1C5KDYunqI0Cd8ITTDpknQVBWryIL7qpqqLieHgEgrLmcwbSeFU67cAOI0Qc0gcKXkfM129_BOtnvhX71BNclHh3_6D5f4Io/s1600/11.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0H80dBmXlUv8gJpNTDrHu5eEzh05f636Zjnx2A33_A8x1C5KDYunqI0Cd8ITTDpknQVBWryIL7qpqqLieHgEgrLmcwbSeFU67cAOI0Qc0gcKXkfM129_BOtnvhX71BNclHh3_6D5f4Io/s1600/11.jpg" /></a></div>
<br />
Tenhle víkend měl jednu velkou nevýhodu a tou je to, že jsem si našla lásku k vínu a kolikrát na něj mám i vyloženě chuť, což není moc příjemná zpráva pro mou peněženku.<br />
A taky jsem ze sebe začala dělat hrozného znalce, což samozřejmě nejsem.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-50494391923907930662017-01-12T21:00:00.000+00:002017-01-12T21:00:31.228+00:00Životní motivaceVítám Vás u prvního letošního článku a dodatečně všem přeji hodně štěstí, zdraví a lásky do této nové kapitoly, kterou je rok 2017.<br />
Rozhodla jsem se rozepsat o tématu, kterým jsem se v posledních dnech, možná i měsících minulého roku hodně zabývala...<br />
<br />
V hlavě mi vznikla strašná spousta otázek:<br />
Proč lidé potřebují motivovat? Motivovat k životu? To nechtějí žít?<br />
Proč jsou lidé nešťastní, i když k tomu nemají důvod? <br />
Znám já vůbec někoho kdo je upřímně šťastný? Někoho, kdo věnuje minimální pozornost svým problémům a těch kolem sebe? Někoho, kdo by žil naplno? Co to vlastně znamená žít naplno? <br />
Proč hledáme ve všem smysl a jakmile ho nevidíme, ztrácíme se?<br />
Co to vůbec znamená být šťastný?<br />
Jak popsat, co to je štěstí?<br />
Je to pocit? Chvilkový nebo se tak můžeme cítit od teď až po zbytek života?<br />
<br />
Všude nám jsou ukazováni úspěšní lidé. Je stále více lidí, kteří jsou veřejnosti známí, kteří opravdu něco dokázali a nebo se i nějakým omylem proslavili. Na sociálních sítí přidávají příspěvky, ze kterých máme pocit, že jejich život je bezchybný. Proto, když pak máme ,,obyčejný život", neustále ty chyby hledáme.<br />
<br />
Přejeme si žít tak, abychom ničeho nelitovali a měli pocit, že jsme si užili každou minutu. Čím jsme starší, tím hůře snášíme rychlost času. Tím více dokážeme znehodnocovat jeho cennost. Klademe na sebe velké nároky a zároveň trpíme prokrastinací. Dokážeme hodiny mluvit o tom, co bychom chtěli udělat, čeho bychom chtěli dosáhnout. Dokážeme hodiny mrhat časem.<br />
<br />
Neustále na něco čekáme, že najdeme místo, kde budeme žít, svou životní lásku, spřízněnou duši, práci snů, zábavný sport, nový seriál nebo třeba ztracené štěně, kterému najdeme nový domov.<br />
A u toho se moc soustředíme na to, co nemáme, co nám chybí.<br />
<br />
Proto čteme motivační knihy, články, diáře... Já sama jsem jedním ze čtenářů, ale na druhou stranu mě mrzí, že vůbec něco takového potřebujeme, že si nedokážeme sami ve vlastní hlavě vytvořit takové myšlenky, které by v nás udrželi nadšení pro věci, které děláme a které máme. <br />
Nadšení pro žití.<br />
<br />
Netvrdím, že takhle smýšlíme všichni. Už jsem ale poznala hodně lidí a příběhů, díky kterým jsem došla k tomuhle obecnému pohledu na svět.<br />
Bohužel nemám žádné obecné rady, jak se všemi těmi zmatenými myšlenkami a otázkami naložit. Jelikož to sama nevím...<br />
<br />
Podělím se s Vámi alespoň o to, jak motivuji sama sebe. <br />
Myslím na lidi ve svém životě, kteří mi dělají radost už jenom tím, že jsou. Myslím na ně každý den a jsem za ně vděčná.<br />
Přehrávám si v hlavě oblíbené vzpomínky a přemýšlím nad tím, co jsem zažila.<br />
Plánuji. Od toho, co budu vařit k večeři až po to, jak by se jednou měly jmenovat moje děti.<br />
Věnuji čas tomu, co mě naplňuje a baví. Může to být povídání u kávy s kamarádkou, vyřádění se při sportu, čtení napínavé knížky, zpívání z plných plic karaoke na youtube, někdy dokonce hodiny strávené úklidem bytu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZt0bl4L653XQkaPBHT7eIjnOh_VVMq6mMzU9K_fjcDnIO9nPeSqC5Hi42ZMbX1QGG0BGFJ_ONkrPcEYqtpCg29orLJA4acnsGglFGyhIkJfXUR-tStE1ghN-IY_DHWki0d9Env0wA7Ho/s1600/Sv%25C4%259Bt.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZt0bl4L653XQkaPBHT7eIjnOh_VVMq6mMzU9K_fjcDnIO9nPeSqC5Hi42ZMbX1QGG0BGFJ_ONkrPcEYqtpCg29orLJA4acnsGglFGyhIkJfXUR-tStE1ghN-IY_DHWki0d9Env0wA7Ho/s1600/Sv%25C4%259Bt.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Vždy se můžeme mít lépe, vždy může být hůř.<br />
Nejsme tím inspirujícím člověkem, ke kterému vzhlížíme ani nejsme tím, kdo v nás vyvolává strach, že dopadneme jako on. <br />
Jdeme zlatou střední cestou, tak co víc si přát.<br />
Soustřeďme se na sebe, od toho na tom světě jsme.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com14tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-13516317586081477552016-12-26T17:40:00.000+00:002016-12-26T17:40:53.825+00:00Vánoční VídeňDoufám, že setrváváte ve vánoční náladě, jelikož ještě i já přicházím s vánočním článkem. Snad si všichni užíváte svátky tak, jak to máte nejraději. Mně to letos krásně vyšlo, že opravdu jen papám a válím se. Škoda, že zítra už zase do práce.<br />
<br />
Přibližně v polovině listopadu jsme s kamarádkou vyrazily degustovat vína na Moravu. Její maminka je učitelka a byl to tedy učitelský víkendový zájezd. Už díky té sestavě, co se sešla v pátek odpoledne před autobusem, bylo jasné, že to bude stát za to. <br />
Na sobotu jsme tedy měly naplánovanou návštěvu Vídně, primárně kvůli vánočním trhům.<br />
<br />
Když jsme dorazily, první naše slova byla: ,,Nó, tady je to jak v Praze, úplně stejný." <br />
A to jsme se sakra spletly.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLl-xsJzIZhD6fLcujb2o27818hVwxfHQFQXbhHxVLDajIHOvbp2VG2T6eE-8xvXic_VavfojEq0h8EKKet2tcU97WrJ9NMnqCJBxLZxFeBckeQMdaEqDKjzMj3U4mCYp609I9Frew5H0/s1600/0.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLl-xsJzIZhD6fLcujb2o27818hVwxfHQFQXbhHxVLDajIHOvbp2VG2T6eE-8xvXic_VavfojEq0h8EKKet2tcU97WrJ9NMnqCJBxLZxFeBckeQMdaEqDKjzMj3U4mCYp609I9Frew5H0/s1600/0.JPG" /></a></div>
<br />
Hned jak jsme přešly do historického centra, nevěděly jsme, kam se dřív dívat. Budovy, jak historické, tak moderní, tu jsou obrovské! Ulice široké jak kdejaké naše náměstí, na každém rohu kočár s koňmi. První budova, u které jsem si div nevykroutila hlavu, byla překrásná katedrála sv. Štěpána, která je nejvýznamnější gotickou stavbou Rakouska a symbolem Vídně.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwqSLzHc7OaKhyphenhyphen3E5qa_tsHDTnmErKAygl14qls42NKGm7pWCAb9qZMVpHBTrFBHUeplvhaRFtvyPS8WSjlo4_F6Gi98bReFpP-M5zrcVQuhY3qunivZ3RuLJkC0gkMF5FM5xOXg132QQ/s1600/1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiwqSLzHc7OaKhyphenhyphen3E5qa_tsHDTnmErKAygl14qls42NKGm7pWCAb9qZMVpHBTrFBHUeplvhaRFtvyPS8WSjlo4_F6Gi98bReFpP-M5zrcVQuhY3qunivZ3RuLJkC0gkMF5FM5xOXg132QQ/s1600/1.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMvgtLXYGeidHplHmIS-G5SVqGAS6mqA12v_oQOaiyf4KkErA0OUu4L5Vo2qMnG13Rbq6Ul1sXVfIWW41md4yv9TDEky49TvhWJ821o6UfFAJ_pP6QceDTLLMM0WgT7JJpLyXliPvNuUA/s1600/2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMvgtLXYGeidHplHmIS-G5SVqGAS6mqA12v_oQOaiyf4KkErA0OUu4L5Vo2qMnG13Rbq6Ul1sXVfIWW41md4yv9TDEky49TvhWJ821o6UfFAJ_pP6QceDTLLMM0WgT7JJpLyXliPvNuUA/s1600/2.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0gnTWtlDe99R9JbjSsErXwmq4zdWbw-1eouhxogm0wYJTpJNo2T4A7_fsdOnnc-x1aFMmwt6hGtep7QRAO7iP41lAiOjN1EQxObXHagzHSSlM9xxeUlXwAEJ5bpB9jfocv4iMuzMck_c/s1600/4.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0gnTWtlDe99R9JbjSsErXwmq4zdWbw-1eouhxogm0wYJTpJNo2T4A7_fsdOnnc-x1aFMmwt6hGtep7QRAO7iP41lAiOjN1EQxObXHagzHSSlM9xxeUlXwAEJ5bpB9jfocv4iMuzMck_c/s1600/4.JPG" /></a></div>
<br />
<a name='more'></a><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjAcpTcPWYi17YANjwFxfEyjqJzqd_zKlBavtDRSwhO5LvbC9tjuWmWazYkoAg8LtrvYv_4VZb4rLUMsz7W7pZ7Yh5e4PUnJR-W9bCvRiycUpJtlkrGLjm4Hpj4liKozwFd7pl7YKPmBg/s1600/5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjAcpTcPWYi17YANjwFxfEyjqJzqd_zKlBavtDRSwhO5LvbC9tjuWmWazYkoAg8LtrvYv_4VZb4rLUMsz7W7pZ7Yh5e4PUnJR-W9bCvRiycUpJtlkrGLjm4Hpj4liKozwFd7pl7YKPmBg/s1600/5.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUdaeaWExLewHJ0be6TtjaqaYwtQOsKX5-UGTK3D3AVdPx6uqwLVcdRmv6f5SiAxvIMw6NvtGDSBGtrp0kV4PoE20qcWxCtKzfnB9GSdQTI7qj3uI_PTIQXhjmRW9XqabxZtrMNAWni5M/s1600/6.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUdaeaWExLewHJ0be6TtjaqaYwtQOsKX5-UGTK3D3AVdPx6uqwLVcdRmv6f5SiAxvIMw6NvtGDSBGtrp0kV4PoE20qcWxCtKzfnB9GSdQTI7qj3uI_PTIQXhjmRW9XqabxZtrMNAWni5M/s1600/6.JPG" /></a></div>
<br />
Po procházce historickým centrem jsme se dostaly na Maria-Theresien Platz, kde jsme začaly nasávat vánoční atmosféru a dále obdivovaly neuvěřitelně obrovské a nádherné památky v podobě staveb a soch.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNMKdv7IEHOjXNccvBQuXqMD643O5pMzccyrByb6nVBIgfM5xuG9DGMcc8l8MbTGBnimj4O2ub_931KCkJGgvtS6-e52I7oxhZVDP2YHsBauoMIXf33VJEfdiO8UFMpRkZVl8tLIEnj4Y/s1600/7.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNMKdv7IEHOjXNccvBQuXqMD643O5pMzccyrByb6nVBIgfM5xuG9DGMcc8l8MbTGBnimj4O2ub_931KCkJGgvtS6-e52I7oxhZVDP2YHsBauoMIXf33VJEfdiO8UFMpRkZVl8tLIEnj4Y/s1600/7.jpg" /></a></div>
<br />
Zpětně jsme zhodnotily, že tyto první trhy, i když to tedy ještě nebyly ty hlavní, tak byly nejhezčí a také nejvoňavější.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirK8FdvU7Cke_g6qxVAvHqlNmD_8FfYbR-bEz6IZBywSIT7Vw7BW10xKXvKhLIRTK9fBFTtBYRwon4lec3nXhqnJOlp74W6pfdVWxXmqDIOSzg3iHBvpYLqZRZwupB6nAi1nWGK4VWlxk/s1600/8.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirK8FdvU7Cke_g6qxVAvHqlNmD_8FfYbR-bEz6IZBywSIT7Vw7BW10xKXvKhLIRTK9fBFTtBYRwon4lec3nXhqnJOlp74W6pfdVWxXmqDIOSzg3iHBvpYLqZRZwupB6nAi1nWGK4VWlxk/s1600/8.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhioN9pX2s9UIuMarJ1IpEvZ7i7IGX3S6waPwxvnmASUQKX3N-kmTmCtKMAKcLZNAxvc-2apsMek-zSn0csxf54S2BpM40tK93lQNHzQ6-hr-3VDUKHKBrvU9MJUL_KbW-9EIvoWGcZizY/s1600/9.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhioN9pX2s9UIuMarJ1IpEvZ7i7IGX3S6waPwxvnmASUQKX3N-kmTmCtKMAKcLZNAxvc-2apsMek-zSn0csxf54S2BpM40tK93lQNHzQ6-hr-3VDUKHKBrvU9MJUL_KbW-9EIvoWGcZizY/s1600/9.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggKyLIxFp6V7yUutvz_YTYEArL3fHKdeold5pPvy-uOw5iI-XFnYb5Evk7VavyJm1IYHY63vG4_6SXmxz42t_eAYo8OUtuH1mI0QJZmy_C07xy59NPvAp6b06IJuotIvka1MY3EbUyL3Q/s1600/10.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggKyLIxFp6V7yUutvz_YTYEArL3fHKdeold5pPvy-uOw5iI-XFnYb5Evk7VavyJm1IYHY63vG4_6SXmxz42t_eAYo8OUtuH1mI0QJZmy_C07xy59NPvAp6b06IJuotIvka1MY3EbUyL3Q/s1600/10.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpZR83Qtd4jMYCFncVn28xTdEfV2Be67ilo2KsmGeS0x5HX4kgBbQURboIG4SjzD8tzZ9RpjLcMVJlM0CHcpJNw3SnKN9aGrOH6KlQhjDTsXsGyNJdB1Vvhyrda4zrBN593OCNH1QgLj0/s1600/11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjpZR83Qtd4jMYCFncVn28xTdEfV2Be67ilo2KsmGeS0x5HX4kgBbQURboIG4SjzD8tzZ9RpjLcMVJlM0CHcpJNw3SnKN9aGrOH6KlQhjDTsXsGyNJdB1Vvhyrda4zrBN593OCNH1QgLj0/s1600/11.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfcAjp6xI6n3xGCIOkohigMCg08YmM_vXxGi3yk2Cslca_0C0v9gq3B5oS5A_ARkmvcexT99IsYXaHsuX6EIQ1OIjMnMmi20l6vai3eW0JHzkxQ3K-QlnYjs0oWHlorNCM_KAikFQ5lNU/s1600/12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgfcAjp6xI6n3xGCIOkohigMCg08YmM_vXxGi3yk2Cslca_0C0v9gq3B5oS5A_ARkmvcexT99IsYXaHsuX6EIQ1OIjMnMmi20l6vai3eW0JHzkxQ3K-QlnYjs0oWHlorNCM_KAikFQ5lNU/s1600/12.jpg" /></a></div>
<br />
Nejlepší suvenýr, jaký jsme si mohly odvézt. Botička, ze které úplně každý pil punč. Přestože na ty horké nápoje moc nejsem, tohle by byl hřích neochutnat.<br />
Přihodila jsem i fotku oběda, a to gulášové polévky v chlebu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXTVvA2X-Aiz31vD4CAo-gO_Y0OHkPgrgtohpppg6Gw-Ts4GznyctdUdLddd_Xmb8SJW80ygCnCj-8WodAy5pE2a9hHVDzriNntDSXK2zWX3vgscPJaIKElZBE-fezLJgMQvZ2STac9y8/s1600/13a.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXTVvA2X-Aiz31vD4CAo-gO_Y0OHkPgrgtohpppg6Gw-Ts4GznyctdUdLddd_Xmb8SJW80ygCnCj-8WodAy5pE2a9hHVDzriNntDSXK2zWX3vgscPJaIKElZBE-fezLJgMQvZ2STac9y8/s1600/13a.jpg" /></a></div>
<br />
Když už jsme tedy u toho jídla, tak Vám rovnou ukážu, co dalšího jsme si daly na zub - jahody a kokos v čokoládě, bramboru plněnou sýrem zalitou česnekovým dipem. Večer před odjezdem jsme ještě zašly na perníčkové latté do Starbucks. Zrovna ve Vídni, městě kávy a dortíků se to moc nehodilo, ale vzhledem k tomu, že to byla moje úplně první návštěva Starbucks, tak jsem z toho měla vážně radost.<br />
Jak šlo tedy o jídlo a nápoje, veškeré znalosti němčiny se mi vrátily a já si dokázala říct o cokoliv a i dělat ostatním překladatelku. Vůbec bylo hrozně super si po dlouhé době <i>zašprechtit </i>cizím jazykem, už mi to mluvení cizí řečí chybí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtkxrGZH_XAXZlI7R5KRZDjFRDXLtpdqcFvnhCjRsw8PXY7ZMgWVqCqUnnTzmd_yMMb65X7ZpTyeBCBYDczBIj9Lx57LuZhT19itSvzHGZd9DJe1wzj8TVr39E7LzqY2B3V1IHLuMVh08/s1600/13b.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtkxrGZH_XAXZlI7R5KRZDjFRDXLtpdqcFvnhCjRsw8PXY7ZMgWVqCqUnnTzmd_yMMb65X7ZpTyeBCBYDczBIj9Lx57LuZhT19itSvzHGZd9DJe1wzj8TVr39E7LzqY2B3V1IHLuMVh08/s1600/13b.jpg" /></a></div>
<br />
S plnými bříšky jsme se vydaly do centra Vídně k těm největším trhům.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixAYPr2WlZs3QYKKDHjYxmwoAlyDp5t2QPV0TYa6_LLEntIhdAmHuOi4cMSiNbQIn9LBwbdZD4kdRkxKFFyqakzWa9qHh1U3-IowaKUfUEIRH8kXY1Mvwvn5o9XKy7mNz3iLWrbqHvWiM/s1600/14.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixAYPr2WlZs3QYKKDHjYxmwoAlyDp5t2QPV0TYa6_LLEntIhdAmHuOi4cMSiNbQIn9LBwbdZD4kdRkxKFFyqakzWa9qHh1U3-IowaKUfUEIRH8kXY1Mvwvn5o9XKy7mNz3iLWrbqHvWiM/s1600/14.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9kgi48y8E5TF9ozkOt20N6HVUbxZjSLevxlafuLm7L3gWzjqDEs3mjUFeU0SUiNfcnxy8NQqzTnobQhpBoAIUiv9REiU6C7Gd4Ea7HO8R_GaDEPApAycc7eGdUzv4gmffQDcUnuULO88/s1600/16.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9kgi48y8E5TF9ozkOt20N6HVUbxZjSLevxlafuLm7L3gWzjqDEs3mjUFeU0SUiNfcnxy8NQqzTnobQhpBoAIUiv9REiU6C7Gd4Ea7HO8R_GaDEPApAycc7eGdUzv4gmffQDcUnuULO88/s1600/16.JPG" /></a></div>
<br />
Hned po katedrále mě osobně nejvíc oslovila budova parlamentu...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVG4dE4dv1XrLMOvAFaA1F8H8kfqUpuzGCAST4JqphFjb8JN5ziYupDwH2ivI7VdKf3yGO2tRbrtL0VIAph7prd4nXCZl2xHPGAPKC_uliskt8oyUs9kkFf6XMlATQOvPl7ksRA1vxcdw/s1600/18.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgVG4dE4dv1XrLMOvAFaA1F8H8kfqUpuzGCAST4JqphFjb8JN5ziYupDwH2ivI7VdKf3yGO2tRbrtL0VIAph7prd4nXCZl2xHPGAPKC_uliskt8oyUs9kkFf6XMlATQOvPl7ksRA1vxcdw/s1600/18.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFzJTtEJlIv1sf4tatYLa1656Y7PZ7A5qkJjbw-xt9jf6nFMzt6z909Ny_QKKvkn_ENyW7jm6wRz5cQXMHgp_WZ-g2pWYZHFCGbGhtUuU8dlb8lv4iX7RxmGe_39aaeWmv1P_FzgiLlUQ/s1600/19.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFzJTtEJlIv1sf4tatYLa1656Y7PZ7A5qkJjbw-xt9jf6nFMzt6z909Ny_QKKvkn_ENyW7jm6wRz5cQXMHgp_WZ-g2pWYZHFCGbGhtUuU8dlb8lv4iX7RxmGe_39aaeWmv1P_FzgiLlUQ/s1600/19.JPG" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1IHm0rQZZSPEEKPd9C8ErCiRNNxZGmyiod1SUAGDCdulu-Hr28GDZTNmvu6O69QTY1ZLdovSuGiKLm0WydqmXc1N_N2H5LneayLNLxgd7sD0Qt6Etm-r9d1zW7OiYEx6y5xJLyXUlRKw/s1600/20.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg1IHm0rQZZSPEEKPd9C8ErCiRNNxZGmyiod1SUAGDCdulu-Hr28GDZTNmvu6O69QTY1ZLdovSuGiKLm0WydqmXc1N_N2H5LneayLNLxgd7sD0Qt6Etm-r9d1zW7OiYEx6y5xJLyXUlRKw/s1600/20.JPG" /></a></div>
<br />
Největší trhy byly také pohádkové. Mimo jiné jsme se stále zastavovaly a přemlouvaly se, že už nic jíst nebudeme.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB9QlrB6WbJAxa62c2MmOWOpLmoXB3Jp9lIA4PUwX4ugSIsqO1_VWf1JoEMJjFUNz-qjzltzcRFromKlkxhMmaLUZROqE0sLj_PEgcwGrBtnp5k1G7xwfTOzkBvrJk_khIbidYekLL-qY/s1600/21.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB9QlrB6WbJAxa62c2MmOWOpLmoXB3Jp9lIA4PUwX4ugSIsqO1_VWf1JoEMJjFUNz-qjzltzcRFromKlkxhMmaLUZROqE0sLj_PEgcwGrBtnp5k1G7xwfTOzkBvrJk_khIbidYekLL-qY/s1600/21.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQagYYhf8Na6hfQehT1KHoNzkbFMPoVbPtf5JhECNVHRd9i8Wd9XRpAygpIWl2KFxDsEIdXEzxynfeoQkjBMVErXUg17NVxQL43Qk9edFDPmKulrpgPnIKkbQ4KeuiHlakPwLmzIqp66E/s1600/22.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQagYYhf8Na6hfQehT1KHoNzkbFMPoVbPtf5JhECNVHRd9i8Wd9XRpAygpIWl2KFxDsEIdXEzxynfeoQkjBMVErXUg17NVxQL43Qk9edFDPmKulrpgPnIKkbQ4KeuiHlakPwLmzIqp66E/s1600/22.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr1sqhFVZFFBH5KnqMMBqX5JuDstXNShtCC7Rx1aS4n84nUkUMwc8lUoAvOm1zI9TRXA4EWpFQq5TRVisMrAjKysWcXCDPgwmMSw3Wb379SzbMXFf6xTI7OgmKbpDG2bJWCt85-m-Oszg/s1600/23.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr1sqhFVZFFBH5KnqMMBqX5JuDstXNShtCC7Rx1aS4n84nUkUMwc8lUoAvOm1zI9TRXA4EWpFQq5TRVisMrAjKysWcXCDPgwmMSw3Wb379SzbMXFf6xTI7OgmKbpDG2bJWCt85-m-Oszg/s1600/23.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgxiNqfNuUe74b_FU5sA6RQgvHI-fBOuGVYD5HuxSXnqxViYwLiuz9swMKVzn2x0q_8tMHR0cSkWFQ82dk6NNZ5Ze-8_I8ZCay1rCmMlWAutMkkbOVBUIVevL6OpvlAY3GtXo_YyinL-0/s1600/24.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgxiNqfNuUe74b_FU5sA6RQgvHI-fBOuGVYD5HuxSXnqxViYwLiuz9swMKVzn2x0q_8tMHR0cSkWFQ82dk6NNZ5Ze-8_I8ZCay1rCmMlWAutMkkbOVBUIVevL6OpvlAY3GtXo_YyinL-0/s1600/24.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6TocjLvglNEuo6GRvLPpSxlaXvByn0HHSORc-hhAe5ffqS3-jTDjjJ9FmV5E3iJ22CHHquEm7Oi9bUOTITPY_wT07ruhBPDIX1G67v_y0DbzJtW6RrCMpfnypa1Gg1yIO_F5OcDbOfK8/s1600/25.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6TocjLvglNEuo6GRvLPpSxlaXvByn0HHSORc-hhAe5ffqS3-jTDjjJ9FmV5E3iJ22CHHquEm7Oi9bUOTITPY_wT07ruhBPDIX1G67v_y0DbzJtW6RrCMpfnypa1Gg1yIO_F5OcDbOfK8/s1600/25.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ8kgcmoUgXheia9S6JDTnagrIujqsk5X1EqeSlwInGmn3jNm-f1dgcqBUkjILqrqZdn8PndU_tIRA79oVEcRvIGGsDgxGe7jsigGP5Rafqgc4VvEoo8KCqhDZ5zbj2tHixd2EW1WvwtQ/s1600/26.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZ8kgcmoUgXheia9S6JDTnagrIujqsk5X1EqeSlwInGmn3jNm-f1dgcqBUkjILqrqZdn8PndU_tIRA79oVEcRvIGGsDgxGe7jsigGP5Rafqgc4VvEoo8KCqhDZ5zbj2tHixd2EW1WvwtQ/s1600/26.JPG" /></a></div>
<br />
Po návštěvě hlavních trhů jsme ještě vyrazily obhlídnout i několik menších. Celkem jsme jich stihly asi šest, což je poměrně slušné skóre. Co všechno stačí člověk za jedno odpoledne vidět!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWQD6NRhgljUMklG9TcPbn7xfiecFb0wyODqISbuM3NeuZY58rDhpsV6JISzWlJvTuuJ5UIzkMeOV7AroV_jK4oUVBN4seKOuk_NxPNCoX1pqCBqyvEqWEnctf7EKQgw1r0TkgKp4fzbw/s1600/27.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWQD6NRhgljUMklG9TcPbn7xfiecFb0wyODqISbuM3NeuZY58rDhpsV6JISzWlJvTuuJ5UIzkMeOV7AroV_jK4oUVBN4seKOuk_NxPNCoX1pqCBqyvEqWEnctf7EKQgw1r0TkgKp4fzbw/s1600/27.jpg" /></a></div>
<br />
Ve chvíli, kdy se začalo stmívat, už jsme byly úplně polapené vánočním kouzlem. Já jako milovník světýlek a všeho třpytivého se divím, že jsem tam nenechala oči.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSHoK6ixFYknZYywnDDLbleOWBBTy-JVCURCVGiVvhyphenhyphenz6zz2bCJWBU4q0mDRaH-N3aexKBxix14rAkgLjQ_vD0UmcZA90cl_cA4hQSe0cAmjwMTwDt72gDjYGPUDKnnwtwUNR7d7lm6DE/s1600/28.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSHoK6ixFYknZYywnDDLbleOWBBTy-JVCURCVGiVvhyphenhyphenz6zz2bCJWBU4q0mDRaH-N3aexKBxix14rAkgLjQ_vD0UmcZA90cl_cA4hQSe0cAmjwMTwDt72gDjYGPUDKnnwtwUNR7d7lm6DE/s1600/28.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdVK-_X8L7pGu_BbD5l_AF9-XTu9Eb11GsMVTIw3-vqZmqLY-HEctHGXxx5gMoZBaJxEumC9NGh2hv1mlwbEZUNi5zjHRWwTt2GdlbSzXUsLBpIKGUbgo-MKDC3Ipc0CDIT1eZ2if8jso/s1600/29.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdVK-_X8L7pGu_BbD5l_AF9-XTu9Eb11GsMVTIw3-vqZmqLY-HEctHGXxx5gMoZBaJxEumC9NGh2hv1mlwbEZUNi5zjHRWwTt2GdlbSzXUsLBpIKGUbgo-MKDC3Ipc0CDIT1eZ2if8jso/s1600/29.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglRXo_n_tLCD5VUVvhY2KRJKnuWHPq1kTeOt2vs2BlLCDUMcvcpGIW3r1j8ZNXgPFW9Ro9ispFDD41niEM-42VvlwIamF7heRaEYOwLQCkxu2vqNsjCL7oLNinxqiPovoD0Q6YV8UOFwQ/s1600/30.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglRXo_n_tLCD5VUVvhY2KRJKnuWHPq1kTeOt2vs2BlLCDUMcvcpGIW3r1j8ZNXgPFW9Ro9ispFDD41niEM-42VvlwIamF7heRaEYOwLQCkxu2vqNsjCL7oLNinxqiPovoD0Q6YV8UOFwQ/s1600/30.jpg" /></a></div>
<br />
Večerní osvětlená Vídeň. Stačilo opravdu málo, abych si tohle město zamilovala a přála si ho alespoň jednou ročně navštívit!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij9xNobRbLgWK5r1XEzFFvsAF7Rq_2mV799n9MJiNmrNt36r0dsPB7pT3UMn7FAARKqCyj6Rk-zxaWK2tH2aMGaedkPjsS54YFEQTKWcUoSb5v37jU0mCEdcijHTjnXjgOKpSm8A8PeDg/s1600/31.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij9xNobRbLgWK5r1XEzFFvsAF7Rq_2mV799n9MJiNmrNt36r0dsPB7pT3UMn7FAARKqCyj6Rk-zxaWK2tH2aMGaedkPjsS54YFEQTKWcUoSb5v37jU0mCEdcijHTjnXjgOKpSm8A8PeDg/s1600/31.jpg" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: center;">
Byli jste ve Vídni? Navštívili jste letos nějaké vánoční trhy?</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-33774365857131552092016-12-13T19:30:00.000+00:002016-12-13T19:30:07.508+00:00Běh<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Opravdu jsem se těšila, až bude konec tohoto roku. Posledních pár týdnů jsem strávila stěhováním a hledáním práce, což ale vedlo k tomu, že v posledních dnech si místo předvánočního stresu užívám spokojenost, ke které jsem došla uchopením života do vlastních rukou. Někdy je to účinnější, než čekání na zásah nějakých vnějších vlivů. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Na druhou stranu jsem ještě nedošla do fáze, kdy bych byla schopná si zorganizovat čas tak, abych měla prostor na psaní, čtení a bohužel i to sportování. Ovšem na mou obhajobu bydlím na nejvyšším kopci široko daleko a několikrát denně vycházím do čtvrtého patra. To bude zadek...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Běh jsem nikdy moc nemusela. Školní časy, kdy jsem ho vyloženě nenáviděla, přeskočím. <br />Brala jsem ho jako nutné zlo při mých záchvatech hubnutí. V průběhu jsem si nadávala, že jsem vůbec vytáhla paty z domu a kolikrát ani náběh endorfinů u protahování mě nepřesvědčil o tom, že bych měla ještě někdy zase jít.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Problém byl v tom, že jsem neuměla běhat. Nastartovala jsem vysokým tempem a po ani ne kilometru chtěly moje plíce explodovat, což mi dávaly najevo i nepříjemným pícháním v bocích. To jsem nějak rozchodila a znovu. Moje tělo běželo a moje mysl mi říkala: ,,Už mě prosím nikdy nenuť tohle dělat!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
V létě v Itálii jsem si myslela, že bude fajn, nějaký ten ranní běh podél pobřeží. Nebyl. Po zhruba dvou pracovních měsících jsem byla jednou večer hrozně vytočená a rozhodla se vzít si příklad z kamarádky delegátky, která pravidelně po večerech vzala sluchátka a vyrazila se pořádně zapotit a zrudnout.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Běhávala jsem bez sluchátek, protože před několika lety jsem si při běhu zničila telefon a už jsem to nechtěla riskovat. Tenhle večer mi ale mysl říkala: ,,Vezmi sluchátka a běž to vyběhat!" Tempo jsem oproti dřívějšku podstatně zpomalila, zaposlouchala se do hudby a pak zjistila, že místo osmi seti metrů dokážu v kuse uběhnout jeden a půl kilometru.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A tak jsem se několikrát týdně kolem jedenácté večer po práci sebrala a šla poznávat různá zákoutí a kouzla nočního přímořského městečka. Začala jsem se zlepšovat a po měsíci už jsem zvládla uběhnout v kuse téměř tři kilometry. O běhu jsem přečetla spousty článků a radovala se z toho, co pro svoje tělo a pro sebe dělám. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
S každou uběhnutou trasou jsem překonávala samu sebe. Lépe jsem zvládala stres, zlepšovala jsem svou fyzickou zdatnost a obecně jsem se stávala pozitivnějším člověkem. Dokonce i v situacích, kdy jsem lapala po dechu a připadala si přehřátá, moje mysl mi říkala: ,,Ježiši já to miluju!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ještě bych tedy podotkla, že k tomuto souznění mysli s pohybem jsem schopna jedině po setmění. Po ránu nebo vlastně kdykoliv během dne pro mě není běh zdaleka tak skvělý jako za šera. Zrovna v to léto byly mé půlnoční běhy nejlepšími jak prožitky, tak výkony. </div>
U jiných sportů žádné změny podle času nepozoruji. Zvláštní. I tak bych se ale do jedné z těch horkých nocí vrátila, hezky se uvelebila na terásku a nechala si po pár kilometrech zklidnit tep pozorováním hvězd.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdWlE0clFLxFZzbCHKaaOFPln0vWXzQWpdpPXtLaxUI-xYa9HfVWeo0wyxpKdOsAi4AzZ5rWAyXsgwV02fu_izxjF3L4T1s158ZLdzfnKU2YjBWKLU6MddaZkwABCotnLEcqK8EeSoCKA/s1600/collage1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdWlE0clFLxFZzbCHKaaOFPln0vWXzQWpdpPXtLaxUI-xYa9HfVWeo0wyxpKdOsAi4AzZ5rWAyXsgwV02fu_izxjF3L4T1s158ZLdzfnKU2YjBWKLU6MddaZkwABCotnLEcqK8EeSoCKA/s1600/collage1.jpg" /></a></div>
<br />
Ve sportovním oblečení se vždy cítím fit a sebevědomá, přestože do atletické postavy mám hodně daleko. Den před focením jsme s kamarádkou byly na trampolínách a hned po nich na skupinovém cvičení Břišní pekáč. Po tom dni mě bolelo i ležet. Do toho přišly první mrazíky, ale výsledné snímky se mi vzhledem k podmínkám a nic moc fotoaparátu líbí. Ráda bych poděkovala Tince, která je skvělým sparring partnerem a ještě skvělejší kamarádkou a to už neuvěřitelných sedmnáct let!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXSLv_Mm2UHP71BTdN2Dlb9RPLcAg2KH8BE9L82pqvweocXmh38oRxBAUi7ADdgVN_SqA2uN7h5__IN5PSmO3n1V-bgdIywrNWP4qhaMkAlNDKmtrH0MYyXAYqdkusmEkKVqiM-60GxvQ/s1600/collage2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXSLv_Mm2UHP71BTdN2Dlb9RPLcAg2KH8BE9L82pqvweocXmh38oRxBAUi7ADdgVN_SqA2uN7h5__IN5PSmO3n1V-bgdIywrNWP4qhaMkAlNDKmtrH0MYyXAYqdkusmEkKVqiM-60GxvQ/s1600/collage2.jpg" /></a></div>
<br />
Na závěr bych Vám ráda samostatně představila nejhezčí prvek mého outfitu, kterým je tahle nejroztomilejší <a href="https://www.affekt.cz/p/kama-cw01-3/">čapka</a>, vhodná pro několik zimních sportů. Uvnitř má hydrofobní pruh s termoregulačními vlastnostmi, které odvádějí vlhkost a dokonce odpuzují nečistotu, díky tomu je nedráždivá a tedy vhodná pro běžné nošení i sportování.<br />
<br />
<i>Kama </i>je česká značka, jejímž cílem je produkovat oblečení nejen funkční, ale také stylové. Zpracovává rakouské příze, vyráběné s ohledem na zdraví člověka a šetrnost k přírodě. Značka v rámci své činnosti stojí za ekologickou, hospodářskou a sociální udržitelností.<br />
<br />
Čepici jsem dostala v rámci spolupráce s e-shopem <a href="https://www.affekt.cz/"><b>affekt.cz</b></a>, za což mnohokrát děkuji, každý pohled na ní mi dělá radost. Už jsme si spolu byly zaběhat a opravdu super, úžasné teploučko a sluchátka mi konečně nevypadávala z uší.<br />
<a href="https://www.affekt.cz/">E-shop</a> se zaměřuje na kempování, horolezectví, lyžování, potápění a i na běžnější sporty, kterým je například turistika. Je hezky přehledný a objevíte zde i několik akcí a výprodejí. Určitě doporučuji navštívit, pokud máte kladný vztah k pohybu!<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
Běháte?</div>
<div style="text-align: center;">
Které roční období Vám nejvíce vyhovuje pro pohyb?</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com19tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-51119293322487900502016-11-12T16:30:00.000+00:002016-11-12T16:32:08.498+00:00Fitness ochutnávka<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNDoAbg3Wm26OSzoiJ2-G1YfEc2GYhTU7nT-7YqPfO8d63QpYKAWZ2vkE3gfco4lUYLO55djNsltB-sPYlGyRrNDnypnz9WcsZ3bP6ZuTk_OMfYd8BUXBdoria83INohOPPhXDmSB0Jz0/s1600/DSC08116.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNDoAbg3Wm26OSzoiJ2-G1YfEc2GYhTU7nT-7YqPfO8d63QpYKAWZ2vkE3gfco4lUYLO55djNsltB-sPYlGyRrNDnypnz9WcsZ3bP6ZuTk_OMfYd8BUXBdoria83INohOPPhXDmSB0Jz0/s1600/DSC08116.JPG" /></a><br />
<div>
<br /></div>
<div>
Už dlouhou dobu jsem chtěla ochutnat tolik slavnou a chválenou proteinellu. Bylo mi líto si toho v tom e-shopu nepřihodit do košíku víc. A pak mi i bylo líto nakoupit jenom v jednom. Takže pro Vás mám recenzi na několik potravin, které jsou buď bohaté na bílkoviny nebo superzdravé raw.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Nejspíš jsem se takhle rozšoupla, protože jsem se rozhodla na nějaký čas přestat jíst maso, k čemuž se dostanu v nějakém obsáhlejším článku. Nakupovala jsem na <a href="http://eshop.aktin.cz/">aktin.cz</a> a <a href="https://www.superpotravina.cz/">superpotravina.cz</a>.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPT4Z9cc5N7C36Sf_K0d53oN-jbL288K5MeOy-conWcks6lJjS0zs3ECjUVl8t8hwYuyweaokCpfP_eq505VOmekapsc5PHBA2m8si5jL6N8ftHhBzQSWW35wseST3C3ut2IIIAnLug0M/s1600/DSC08118.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhPT4Z9cc5N7C36Sf_K0d53oN-jbL288K5MeOy-conWcks6lJjS0zs3ECjUVl8t8hwYuyweaokCpfP_eq505VOmekapsc5PHBA2m8si5jL6N8ftHhBzQSWW35wseST3C3ut2IIIAnLug0M/s1600/DSC08118.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><b>MÁLO SACHARIDŮ, HODNĚ BÍLKOVIN</b></i></div>
</div>
<div>
<b><br /></b></div>
<div>
<b>Proteinella</b></div>
<div>
Až když jsem měla z balíčku všechno snědené nebo alespoň ochutnané, jsem teprve sáhla po proteinelle. Bavila mě ta představa, že to nejlepší přijde až na konec. A taky že jo. Víc to asi komentovat nemusím, přidávám se k fanouškům této čokoládové pomazánky a moc se těším, až se mi dostane do rukou i její kolegyně s příchutí bílé čokolády!<br />
<br />
<b>Protein pancakes</b><br />
Jedna dávka mi vystačila na čtyři naducané lívanečky. Oproti běžným lívancům a palačinkám mi připadají o dost sušší a s takovým umělým chuťovým ocáskem, ale určitě je to jenom tím, že nejsem zvyklá. Nazdobením se stejně vše podstatně změní, nejlepší varianta, jakou jsem jedla byly podlité lívance javorovým sirupem, namazané proteinellou a posypané chia semínky. Už jsem pochopila to kouzlo teplých snídaní.<br />
<br />
<b>Smoothie</b><br />
Samo o sobě mi moc nesedlo. Nemá tu umělou chuť jako ostatní proteiny, naopak chutná až moc přírodně a mně připadá jako bych pila tekuté obilí. Ale ráda si ho přidám do smoothie z ovoce nebo do nějakého jogurtu. Jako doplnění bílkovin k jinému jídlu ano, ale samostatně bych ho určitě nevyužila.<br />
<br />
<b>Raw proteinové tyčinky</b><br />
Všechny tři varianty za mě rozhodně super! Nejvíce mě oslovila příchuť arašídového másla, což jsem i předpokládala. Proteinová verze tyčinek chutná trošičku jinak, než klasické raw a dokonce bych řekla, že i líp. <br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPWFSFhgctot-Yyi0eekuSKmBtCZO_a-_GShfRIc4338i3IAQ_S95zoOfHgF9avOfnXQUgwVzeprs_o8kWlude2qvWQ7k0fk_Jw6Tyiy1tKVCDeCymhfzTcGWcymslNyeLm9aTnoHFnLk/s1600/DSC08124.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPWFSFhgctot-Yyi0eekuSKmBtCZO_a-_GShfRIc4338i3IAQ_S95zoOfHgF9avOfnXQUgwVzeprs_o8kWlude2qvWQ7k0fk_Jw6Tyiy1tKVCDeCymhfzTcGWcymslNyeLm9aTnoHFnLk/s1600/DSC08124.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<b><i>SLANÉ ZOBÁNÍ</i></b></div>
<b></b><br />
<div>
<b>Celerové lupínky</b></div>
</div>
<div>
Nevím jak to vysvětlit, ale "bolí" mě tyhle chipsy jíst. Nepříjemně zajíždějí do zubů a řežou do jazyka, takže chuť není špatná, ale dál jak za polovinu balení se pravděpodobně nedostanu.<br />
<br />
<b>Zeleninové krekry Mexico</b><br />
Byly po těch celerových velmi milým překvapením. Chuť skvělá, jemně pálivá, opět jsem si vůbec neuvědomovala, že vlastně jím něco zdravého a dokonce raw.<br />
<br />
<b>Groksí</b><br />
Jak sýrová tak rozmarínová příchuť byla velmi výrazná. Obě mi připadaly jako hodně slaný sýr, ale to já mám ráda, takže jsem si opravdu pochutnala. Žádné sacharidy a spousta bílkovin, nemůžu uvěřit, že jsem svým chuťovým buňkám udělala takovou radost. Dokonce jsem je objevila u nás v obchodě, tak jsem ochutnala rovnou i třetí příchuť, kterou prodávají a shrnu to tím, že mám v plánu na nich být závislá!<br />
<br />
<div>
<b>Crawnchies</b></div>
<div>
Špenát s česnekem mi opravdu připadal jako usušený, lehce okořeněný špenát, který mám sice ráda, ale i tak to pro mě byla zvláštní chuť a rozhodně jsem neměla v puse shromáždění slin, které by mě nutilo to sezobat do minuty. Na druhou stranu obsahem je velká dávka proteinů a minimum sacharidů.<br />
Pikantní paprika už byla úplně o něčem jiném. Skvěle ochucené, pálivé, tentokrát jsem už měla problém nespořádat všechno během několika vteřin. Taky, že oproti špenátovým obsah bílkovin je o dost nižší a sacharidů výrazně vyšší.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxvktYng8aAjOlOlkEZNE0FhG7uKB0-eFm3dn19x061gcTHEu3ebT4hbhyphenhyphenEV8rJp7IrkT2FEICAXZIt9efaaxG8l9a7uALGwVi7VysXxLUaAxM4YWYLJYhON-zP_bcIxxiXE0uljuM-EM/s1600/DSC08121.JPG"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxvktYng8aAjOlOlkEZNE0FhG7uKB0-eFm3dn19x061gcTHEu3ebT4hbhyphenhyphenEV8rJp7IrkT2FEICAXZIt9efaaxG8l9a7uALGwVi7VysXxLUaAxM4YWYLJYhON-zP_bcIxxiXE0uljuM-EM/s1600/DSC08121.JPG" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<b><i>SLADKÉ MLSÁNÍ</i></b></div>
<b><b><br /></b></b>
<b><b>Cukr ze stévie</b></b><b></b><br />
<b>
</b></div>
<div>
Nevěděla jsem, kam ho mám zařadit, každopádně si myslím, že obyčejný cukr nahradí naprosto s přehledem bez toho, aniž by měl nějakou specifickou chuť. <br />
<br />
<b>Raw tyčinky</b><br />
Pochoutky ze sušených datlí zbožňuji, i jsem je zkoušela doma, bohužel to skončilo vyhořelým mixérem a vyhozenými pojistkami. Nicméně tyto konkrétně mi chuťově celkem sedly, ale přišly mi trošičku sušší oproti například mým oblíbeným Paleo Raw tyčinkám.<br />
<br />
<b>Kokosky s banánem</b><br />
Moc jsem se na ně těšila. Přeci na banánu s kokosem nemůže být nic špatného. Bohužel to nedopadlo zrovna dobře. S mamkou jsme se shodly, že chutnají jak žitný fitness chleba a jsou lehce nakyslé. Vím, že i zdravé věci mohou chutnat sladce a tady to nevyšlo.<br />
<br />
<b>Oříškové koláčky</b><br />
Také měly takovou netradiční chuť, nebyly vyloženě sladké, ale když mě honila mlsná, tak jsem si s nimi vystačila. Kokosky ani koláčky už bych si znovu nekoupila, ale věřím, že někoho, kdo ocení Bio kvalitu a není moc na sladké, by mohly uspokojit.<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
Zajímalo by mě, jaký je Váš postoj k vegetariánství a jestli z této ochutnávky něco znáte nebo třeba chcete vyzkoušet?</div>
<div style="text-align: center;">
Těším se na Vaše odpovědi!</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com24tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-12285743513655651812016-10-12T08:37:00.000+01:002016-10-18T20:42:32.777+01:00Arrivederci Italia!Řekla jsem si, že ve čtvrtek prostě musím vstát! V pátek začínám pracovat od osmi, v sobotu odjíždím domů, ve čtvrtek je poslední možnost se jít podívat na východ slunce!<br />
<br />
<i>Čtvrtek 23. září</i><br />
Vstávám v šest hodin. Oblékám se do běžeckého oděvu a všem, co již pracují, vyrazím dech tím, že jsem opravdu vstala. Před sedmou hodinou odcházím z hotelu. Ve chvíli, kdy se dostanu na promenádu kolem moře, zrychluji tempo. V místech, kde končí promenáda a začíná východní pláž, lehce zadýchaná dobíhám.<br />
<br />
Pode mnou malé vlnky naráží do obřích kamenů, na kterých sedím, obloha je narůžovělá a spodní obrysy mraků zlatavě září. Za chvíli už vyjde! Říkám si v duchu tuto větu, která mi rozproudí v krvi adrenalin. Poprvé to uvidím! S téměř zatajeným dechem pozoruji oblohu, co mi ukáže dál.<br />
<br />
Z horizontu mě začíná hypnotizovat pomalinku vycházející a právě se probouzející slunce. Jsem omráčená paprsky, jejichž třpyt se odráží na hladině moře, jejichž teplo mě hladí po tváři. Do přimhouřených očí mi proplouvají slzy a drží se v nich, možná i nějaká ukápla. Jsem dojatá a přesvědčená, že nic hezčího jsem nikdy neviděla.<br />
<br />
Na celém světě jsem jenom já. Nic jiného neexistuje. Mou duši zaplňuje hřejivý pocit. Po tom nejkrásnějším představení přírody se jdu projít po pláži a stále nemůžu z té nádhery spustit oči.<br />
Škoda, že můj telefon nedokázal fotoaparátem zachytit tohle ráno tak, jak si ho budu navždy pamatovat.<br />
Přesto se s Vámi podělím alespoň těmito slovy a obrázky...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgStTHH7guYgAGaolvGX17QTyWHQDnVKp5jzEP7eqI6sqxJJumYOE13qPJUJ34y-1cVFBoOO4QgrpzbivlQhnP13EaGKJsnOKfXpenImd11AWAl8m0FP4gRk55DE8CtRFiRRVSK9aWP3jA/s1600/ab.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgStTHH7guYgAGaolvGX17QTyWHQDnVKp5jzEP7eqI6sqxJJumYOE13qPJUJ34y-1cVFBoOO4QgrpzbivlQhnP13EaGKJsnOKfXpenImd11AWAl8m0FP4gRk55DE8CtRFiRRVSK9aWP3jA/s1600/ab.jpg" /></a></div>
Možná bych měla litovat, že jsem takové ráno nezažila víckrát. Možná mělo přijít až takhle na konci, jelikož později jsem si uvědomila, že tahle chvíle byla mým rozloučením s Itálií.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWczqMJAH6UglltRs4rOKSCBf97BlC7V_RrsidXfo1a-YUO8_3_z99EKsI1bkKm5g3NM3VT2Db4J7CgZwv9dOIelBJcPR6QLxcGG2mA4u93rr3XCKYe7PYgRg25ToW4TnFU5Z38mWyO9c/s1600/ac.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgWczqMJAH6UglltRs4rOKSCBf97BlC7V_RrsidXfo1a-YUO8_3_z99EKsI1bkKm5g3NM3VT2Db4J7CgZwv9dOIelBJcPR6QLxcGG2mA4u93rr3XCKYe7PYgRg25ToW4TnFU5Z38mWyO9c/s1600/ac.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<i>Milá Itálie,</i><br />
<i><br /></i>
<i>nebylo to s Tebou vůbec jednoduché. Připravila sis pro mě práci, která mi psychicky dávala velmi zabrat. Několikrát jsi mi spálila kůži, nechala mě nejvíc unavenou stát na nohou, párkrát jsi mě opila a tím jsi mi i zařídila pár průšvihů v práci, dokonce jsi mi ztratila peněženku se všemi doklady.</i><br />
<i><br /></i>
<i>Ale musím Ti z celého srdce poděkovat! Dala jsi mi přátelství a některá z nich se netýkala jenom tohoto léta. Dala jsi mi několik krásných odpolední na pláži, kila zmrzliny, spousty a spousty zážitků a zkušeností. Naučila jsi mě běhat a milovat běh. </i><br />
<i><br /></i>
<i>Věřila bys, že mi chvílemi i chybíš? Tvoje vedra, která mě donutila trávit noci na lehátku, na terase. Tvoje strašidelné bouřky a velké vlny poté, co se nebe utišilo. Tvoje překrásná obloha plná hvězd, která mě fascinovala večer, co večer. Tvůj noční život a odpolední siesty. Tvůj písek a sůl, které byly cítit nejen v moři ale i ve vzduchu. </i><br />
<i><br /></i>
<i>Jsem Ti vděčná hlavně za to, žes mou mysl srovnala a posunula tam, kam jsem potřebovala.</i><br />
<i><br /></i>
<i>S láskou</i><br />
<i><br /></i>
<i>R.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com16tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-90679052423380753262016-10-04T16:00:00.001+01:002016-10-04T17:15:13.596+01:00Síla láskyNemám pro Vás nachystaný zamilovaný příběh, jak by se podle názvu mohlo zdát. Naopak se rozepíšu o tom, jak mi single život umožňuje lépe vidět všechnu lásku kolem mě.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwSReIsUcoYQB3X15X_RZ1xgR_R1AntXZXr-fGAGxnpvAHuV9mYAdmkUmajSC8yIJhnEKh6PKUxpgwJL5HO6aBtPWNMYdb2kDF3TN2Y51-j1B08vo_CAVE4z54zIkFG7CVIrcBFj1_dLQ/s1600/BeFunky+Collage.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjwSReIsUcoYQB3X15X_RZ1xgR_R1AntXZXr-fGAGxnpvAHuV9mYAdmkUmajSC8yIJhnEKh6PKUxpgwJL5HO6aBtPWNMYdb2kDF3TN2Y51-j1B08vo_CAVE4z54zIkFG7CVIrcBFj1_dLQ/s1600/BeFunky+Collage.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Nejčastěji si pod tímto slovem představíme zamilovaný pár. Kolikrát se k tomuto pojmu stavíme negativně. Litujeme toho, že jsme vůbec milovali, míváme zlomené srdce, strach z lásky nebo se za ní honíme a připadáme si bez ní ztraceni. Ale ona ta láska je ve skutečnosti mnohem širší pojem.<br />
<br />
Jako většina z nás miluji své přátele a rodinu. Dále to je zhasnutá obloha posetá hvězdami, sluneční paprsky a třpytící se sníh, zimní čaj a letní zmrzlina, procházky známými místy i neznámem, běhání světlem pouličních lamp, městský hluk a ticho vesnice, hudbu, zaznamenávající pocity a vzpomínky. Čím více toho milujeme, tím více jsme zranitelnější a přesto náš život krásnější.<br />
<br />
Vraťme se ale na chvíli k těm párům. Jelikož klientelou našeho hotelu byli převážně milí staří lidé, několikrát jsem slyšela příběh o tom, jak si stáli po boku celý život a city k sobě chovali ve stále stejné intenzitě. Takže přestože je nevěra, lži a lidská zloba všude kolem nás, každý z nás určitě zná nějaký příběh, proč věřit.<br />
<br />
O existující opravdové lásce mě ale přesvědčila čtrnáctičlenná rodina, která se skládala ze tří mladých párů, ve kterých každou dámskou polovičku doprovázeli rodiče. Vypadali nerozlučně a šťastně, večer co večer se smáli do ranních hodin a nebylo odpoledne, kdy nevyrazili všichni společně na pláž. Dohromady ale museli čelit neštěstí, které jim osud připravil. Měli s sebou dvě děti. Jedno z těch dětí byla tříletá holčička narozená bez schopnosti vnímat svět očima.<br />
<br />
Její dědeček si se mnou rád povídal. Po pár dnech mi řekl, že to není zdaleka jediná zdravotní indispozice, kterou jeho vnučka má. Ani negativní předpovědi a nadcházející drahé operace v nikom z nich neoslabily naději. Myslela jsem, že nenajdu slov a jediné, co jsem se zebe dostala bylo, že ta krásná holčička má milující rodinu, která se o ní postará a to je v téhle situaci to nejdůležitější, to nejvíc, co může mít.<br />
<br />
Láska drží ruku v ruce s vírou a nadějí. Činí nás silnými i slabými. Stačí málo a přemění se v nenávist. Ale všichni ji potřebujeme.<br />
Nehledě na to, co v životě máme a co nám v něm chybí, musíme milovat sami sebe. <br />
Pochválit se při úspěchu, politovat se při bolesti, usmát se na sebe v zrcadle, utřít si slzu ze tváře. Protože se může stát, že nebude nikdo jiný, kdo by to mohl udělat.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-3349937913528203592016-08-16T21:14:00.001+01:002016-08-16T21:15:25.564+01:00Půlka Itálie za mnouPřesně před týdnem se touhle večerní dobou zvedal vítr, venku bylo chladno a ve vzduchu byla cítit bouřka, zatímco v prostorách baru a recepce stále vládlo vedro a dusno. Rozhodla jsem se osvěžit Hugo Sprizzem, při jehož popíjení jsem přemítala nad předešlými dvěma měsíci...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlvPA24NmK78WV7UBb3p1q-oXg-u065G5XeecHXZ83N_shYrpG_F8BnZMEm5YtorReI2d7NM43jkDuyjsg0Rf6BU2IhBZoyz3oMG6wnd6sicZAolqV3e2dMTQgaQF43NJHTwkuYhrmcLE/s1600/6.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjlvPA24NmK78WV7UBb3p1q-oXg-u065G5XeecHXZ83N_shYrpG_F8BnZMEm5YtorReI2d7NM43jkDuyjsg0Rf6BU2IhBZoyz3oMG6wnd6sicZAolqV3e2dMTQgaQF43NJHTwkuYhrmcLE/s1600/6.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
,,Vy asi studujete, že? To máte dobrou brigádu na prázdniny!" - Z vejšky jsem odešla a jsem tu pracovně.<br />
,,Aha, aha, to tady dostanete asi dobře zaplaceno." - Ani moc ne.<br />
,,Tak jste aspoň u moře." - No... (začínám se mračit)<br />
,,Dostanete se vůbec k tomu moři? Je tady nějakej den volna? Vystřídá vás někdo? To tu jste i celý den jo? A úplně každej večer?" - (výbuch)<br />
,,A co budete dělat, až se vrátíte domů?" - (zdrhám do skladu kopnout do sudu nebo praštit pěstí do zdi)<br />
Mimochodem, to UŽ to mám jako vědět, jo?<br />
<br />
Takové konverzace se mě snaží ničit několikrát do týdne, ale já neodejdu bez boje. Moje vodnářská povaha, která se velmi snadno pro něco nadchne, ale chybí jí ambice a cílevědomost, si to snaží kompenzovat tím, že aspoň občas něco musí dotáhnout do konce.<br />
<br />
Červnové dopoledne jsem trávila nad učebnicí italštiny, odpoledne u vody, po večerech jsem sedávala u notebooku a po práci se chodila procházet kolem moře. Občas jsem si šla zaběhat nebo projet na kole. Mezitím jsem sem tam natočila nějaké to pivo a v časech, strávených za barem, jsem se snažila najít si cestu k hostům, takže ten volný čas jsem pak chtěla trávit sama. Idylka.<br />
<br />
Přišel první červencový týden, kdy jsem se téměř nehnula od pípy a čůrky potu ze mě tekly i když jsem jen nehybně stála. Každého, kdo prošel kolem baru jsem žádala o pomoc. Za hlavou mi hrála televize, ve které běžel neustále fotbal, což mi na náladě také moc nepřidávalo. To byl týden, kdy jsem podala maximální výkon a nastal zlom.<br />
<br />
Po měsíci tady mě začalo obtěžovat, že po mně někdo něco chce, že někdo neumí pozdravit, poprosit, poděkovat nebo to naopak přehání a chodí za mnou pětkrát denně si jen tak pokecat. V tu chvíli jsem dostala na bar pomocníka téměř o čtyři roky mladšího. První večer, co se mnou strávil na baru se nás hosti zeptali, jestli nejsme sourozenci. V tu chvíli jsme se stali bráchou a ségrou, nerozlučnou dvojkou.<br />
<br />
Můj fiktivní bratr musel snášet moje náladičky, připomínky, prskání vody do obličeje <i>just for fun,</i> obecně jakýsi můj návrat do puberty a zároveň dělání ze sebe světa znalce před mladším podřízeným. Do toho musel sdílet pokoj a manželskou postel s barmanem z druhého hotelu, takže se neubránil ani několika homosexuálním vtípkům od celého personálu.<br />
<br />
My tři a občas i někdo navíc jsme se večer co večer scházeli, povídali si někdy až do ranních hodin a párkrát s pomocí alkoholu nařkli svým chováním i pár lidí. A i když jsem se přes den cítila sebe hůř, věděla jsem, že ty společné večery mi za to stojí, drží mě nad vodou a že zažívám nejlepší část léta.<br />
<br />
Ovšem nic netrvá věčně. Po třech týdnech, kdy jsem spala v průměru pět hodin denně, mi moje pravá ruka odjela a skvěle vybudovanej tým jako celek i s ostatními holkami se začal tak nějak rozpadat aneb kolektivní ponorka, na kterou jsem byla upozorňována. To byla ovšem krátkodobá záležitost, po jejímž překonání se snažím vrátit k začátkům, věnovat se sama sobě a opět se naučit trávit čas sama se sebou.<br />
<br />
Mým momentálně nejreálnějším cílem je zvednout zadek a jít s foťákem na dlouhou procházku, abych mohla připravit článek pro změnu s málo textem a spoustou fotek!Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-19229452071779526852016-07-19T10:50:00.000+01:002016-07-19T10:50:44.691+01:00Hledání cesty<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQivUUGpgs-3M73II83bdAe22hFLM4QVGkaSso0OtNbV5ut72Z5XdXQDm67B4XNbfgiQx8sR6RfBnsMccUs1wRLmPNFGsLpY7dyl_o7HDRGwwVORcHI_mtLFF9tjKbH8TmhVxYhoMEC0s/s1600/6.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQivUUGpgs-3M73II83bdAe22hFLM4QVGkaSso0OtNbV5ut72Z5XdXQDm67B4XNbfgiQx8sR6RfBnsMccUs1wRLmPNFGsLpY7dyl_o7HDRGwwVORcHI_mtLFF9tjKbH8TmhVxYhoMEC0s/s1600/6.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 12.8px; text-align: center;"><span style="font-size: small; text-align: start;"><i><br /></i></span></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Hosti na hotelu se mě nejčastěji ptají na dvě otázky. Na tu první, jak jsem se dostala do Itálie a co jsem předtím dělala, mám už naučenou odpověď, čímž je příběh, který si každý s nadšením poslechne, ale já už ho bez nadšení vyprávím po sto padesáté. Nicméně vždy odpovím, na rozdíl od otázky, co chci dělat dál, až se vrátím domů. Protože to fakt netuším.<br />
<br />
<div style="text-align: left;">
</div>
Obecně se ví, že ženy jsou nerozhodné. Nevědí jakou sezobnout sladkost na uklidnění, jakou rtěnku si koupit pro radost nebo jakým šperkem se ozdobit na večírek. To jsou ty krátkodobé stavy nerozhodnosti, které většinou zvládnu vyřešit rychle. Zatímco se dlouhodobě stále snažím přijít na něco, v čem bych se našla a doprovázelo mě to zbytkem života.<br />
Jenomže být mladý přeci znamená nevědět, hledat, tápat, chybovat...<br />
<br />
Jednou jsem viděla zfilmovaný životní příběh Martina Garrixe, který přibližně ve čtyřech letech viděl v televizi hrát Tiësta a měl jasno v tom, co jednou chce dělat a dodnes nemůže uvěřit tomu, že se z nich stali přátelé a nakonec se stal inspirací on pro něj. Takže si někdy říkám, proč každé moje nadchnutí pro nějakou profesi vydrželo maximálně měsíc? Dětská nerozhodnost je normální, vybrat špatně střední ještě taky, ale myslela jsem si, že po dvacítce už budu mít jasno, o vysoký, práci, bydlení. A nemám.<br />
<br />
Ale přebíráním minulosti a vytvářením strachu z budoucnosti jsem se vždycky akorát zasekla. Nikdy nevíme, co nám přijde do cesty, kdo se do ní přimotá nebo náhle odejde. Na naší budoucnost má vliv několik faktorů a nikdy není nic na sto procent jisté, že se stane. Stoprocentní je jenom to, co se už stalo a my s tím nic neuděláme, jenom z toho můžeme vytáhnout to dobré a zbytek vypustit.<br />
<br />
A já se proto rozhodla těch sto procent věnovat přítomnosti. Přítomnosti, ve které máme jít, zakopávat, padat, zvedat se znovu a znovu, jenom si jí nenechat proplout mezi prsty. Poslouchat svůj vnitřní hlas tady a teď. Každý z nás se někdy ohlíží za sebou nebo se zamýšlí nad tím, co si pro něj osud připravil. Ptáme se na "proč", aniž bychom se někdy dozvěděli "protože". To je to zakopávání, které k naší cestě také patří.<br />
<br />
Pokud si jdeme za tím, co chceme, je to správně. Pokud jdeme za něčím, aniž bychom věděli, co to je, je to také správně, protože stále jdeme kupředu.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-52322739428432039772016-06-27T14:40:00.000+01:002016-06-27T14:40:09.421+01:00Ciao Italia!Stejně jako v příběhu, ve kterém jsem se sbalila a odjela pracovat do <a href="http://damepauzu.blogspot.it/2016/06/rekla-jsem-ano-odjela-do-hor.html"><i>Alp</i></a>, jsem se i tentokrát ocitla v situaci, kdy jsem přestávala dělat krůčky dopředu, ale jenom jsem čekala na místě, doufajíc, že se vše vyřeší samo, zase.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHQYDTfnXmOAtEtYPCOVniAZ3e7EyCBr1yeUWFXevU80u0sBseJZrGv6JgIItOGaQP7aEJFqokCARlBcjgT1xwJRSk5Ubl_VBHkaly4oG8yIhXf0DuMidQV0QZYAiluwXUqNUKIH3RPbM/s1600/5.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHQYDTfnXmOAtEtYPCOVniAZ3e7EyCBr1yeUWFXevU80u0sBseJZrGv6JgIItOGaQP7aEJFqokCARlBcjgT1xwJRSk5Ubl_VBHkaly4oG8yIhXf0DuMidQV0QZYAiluwXUqNUKIH3RPbM/s1600/5.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Po zimní sezóně v Rakousku jsem měla dva měsíce volna a za tu dobu se snažila smířit s tím, že se vrátím i na letní sezónu. Ve chvíli, kdy jsem si řekla, že to zvládnu, vydělám si tam a vymyslím, co bych chtěla dělat dál, jsem se dozvěděla, že už nepotřebují člověka, který jim tam dělal všechno to, co nikdo jiný dělat nechtěl. Ze začátku jsem cítila příval radosti, že to skončilo. Celou dobu mi osud naznačoval, že tam nemám být a teď je to konečně za mnou. Už jen udělat tlustou čáru a vzít to jako jednu z nejcennějších zkušeností, které jsem dosud zažila, jako posilnění osobnosti, ale nepřežívat tam ode dne ke dni, jestli se náhodou něco nezmění.<br />
<br />
Na druhou stranu ale přišla otázka "co teď?!". Zkusit si najít práci v jiné alpské vesničce, najít si práci doma, při které bych mohla cestovat nebo odejít zase někam jinam? Vrátila jsem se do Rakouska pro věci a strávila tam týden, což mě přesvědčilo o tom, že mě to tam uzavírá a zastavuje můj osobní růst. S návratem zpátky domů už jsem musela nějak zakročit. Zoufalá, netušíc co přijde, jsem šla na pracovní úřad. Hluboko uvnitř mi instinkt říkal, že už jsem jenom kousíček od nového začátku.<br />
<br />
Po vyplnění všech papírů a půlhodinovém pokecu s bývalou spolužačkou, která seděla za přepážkou jsme šly s mamkou obhlídnout město, jestli mi přece jen něco necvrnkne do nosu. Pro ten den už jsem to chtěla zabalit, ale ještě jsme šly pozdravit mamky kamarádku, jejíž sestra vlastní několik hotelů a apartmánů v Itálii. Slovo dalo slovo a večer mi volala, jestli bych druhý den večer nemohla odjet. Tak spontánní jsem tedy nebyla, protože jsem to usmlouvala až na další týden.<br />
<br />
Osm dní na to jsem seděla v autobuse, aniž bych věděla, co tam budu dělat, v jakém hotelu, s jakými lidmi, nic. Zvyklá na určité hotelové poměry sousedního státu, jsem po příjezdu dostala celkem facku. Měla jsem dělat barmanku, když pořádně neumím otevřít ani plechovku od Coly. Po prvních dnech, kdy jsem byla rozhodnutá vrátit se domů, nastal zlom. Překopala jsem si to v hlavě a začala jsem být jednoduše vděčná.<br />
<br />
Rozhodla jsem se vžít do role, která mi byla přidělena. Každý týden přijede skupina lidí a v každé se najde pár jedinců, ke kterým si najdu cestu, se kterými je jednoduché si hodiny povídat a těžké se loučit. Zamilovala jsem si moře, plavání v něm, slunění u něj a procházky kolem něj. Slečna delegátka je mojí šéfovou a zároveň člověkem, se kterým si můžu o všem možném popovídat nad sladkou zmrzlinou nebo osvěžujícím letním drinkem.<br />
<br />
Spousta lidí nemůže uvěřit, že tu opravdu chci zůstat celou letní sezónu. V tropických dnech tu běhat kolem hostů a ponechat si úsměv na tváři. Někteří mě předem litují, jiní mi div nechtějí složit poklonu, ale já mám své cíle. Nehledat důvody, proč bych měla být nespokojená, ale důvody, abych to tu milovala. Chci si tu na plno vychutnat další splněný sen, kterým bylo pracovat u moře. Chci si tady vyčistit hlavu a vymyslet další životní krok. Chci si na začátku podzimu říct "zvládla jsem to".<br />
<br />
Není to vůbec takové, jaké jsem si to malovala, jakože budu pracovat pár hodin denně, věčně se válet na pláži a večer se opíjet se sexy Italy. Vlastně mi to dává i víc. Už teď, po teprve dvaceti dnech cítím, jak se moje osobnost dostává dál, učím se nové věci, získávám kontakty, buduji srdečnost k lidem a mimo jiné i zlepšuji svou fyzičku a dávám barvu své bledé tváři.<br />
<br />
Došlo mi, že tu nejsem proto, aby se splnila jakási má očekávání, ale abych z téhle příležitosti, která mi dává možnost ta očekávání vyplnit vlastní silou, vytěžila maximum.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com17tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-40700789874273473002016-06-20T09:46:00.000+01:002016-06-27T14:46:39.940+01:00Ztracená v Mnichově<div class="MsoNoSpacing">
Nedávno jsem četla článek v časopise, kde několik žen odpovídalo na otázku: "Díky které situaci jste dospěla?" Nevím, jestli moje situace, o které Vám budu vyprávět, byla finální fáze mého dospívání, každopádně na něj měla velký vliv.<span style="font-family: "times new roman" , "serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAWC5NeQgArDLnkPObFh10VARAvg7TOiwXY9vGi3UhyaA06QBmx2_3eHMD4P1zZnmONvQs_xS7DMakKYbXbgeudmSOLr3baAU3WtO79BpdKvrjVMfBR3pKeMToUJySZW16ik-BacqgIwo/s1600/Mapa.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAWC5NeQgArDLnkPObFh10VARAvg7TOiwXY9vGi3UhyaA06QBmx2_3eHMD4P1zZnmONvQs_xS7DMakKYbXbgeudmSOLr3baAU3WtO79BpdKvrjVMfBR3pKeMToUJySZW16ik-BacqgIwo/s1600/Mapa.jpg" /></a></div>
<span style="font-family: "times new roman" , "serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<br /><br />Když už jsem byla připravená na cestu za prací do Rakouska, chybělo poslední, dojet tam. Čekaly mě tři noční přestupy, s mizernou znalostí němčiny a s nervy v kýblu. Stále jsem si říkala, že bych chtěla procestovat celý svět a teď se bojím jet do sousedního státu, co jsem to za dobrodruha?! V ten den mě rodiče odvezli do Prahy, kde jsem nasedla do autobusu, který mě dovezl Mnichova, ze kterého jsem se měla dostat do Kemptenu. <br /><br />Na autobusové nádraží v Mnichově jsem dorazila v deset večer a měla hodinu na to, abych se dostala na vlakové nádraží. Vystoupila jsem z autobusu a než se stačila vzpamatovat, jak pasažéři, řidiči, tak i autobus už byli pryč. S těžkým batohem a nejtěžším kufrem jsem se rozhodla vyjít po schodech, na most, což měl být můj záchranný bod. Po cestě jsem se anglicky ptala nějakého pána, který mi řekl, že jdu správně, ale předem se omlouval, že moc nerozumí... <br /><br /><div>
Most jsem procházela sem a tam, kufr držela z posledních sil a v dálce svítila obrovská budova, ke které jsem se měla dostat. Už se málem objevily i slzy, ale místo nich se objevila milá paní, která mi vysvětlila, že pěšky nemám šanci to stihnout, od čehož mě odradila i velmi komplikovaná a strašidelná cesta, kterou popisovala. Řekla mi, ať jdu zpátky, nasednu na vlak a tu jednu stanici jedu na černo. Tak jsem poděkovala, sešla zpět schody a v tu chvíli přijel vlak. Ani jsem neměla čas si koupit lístek, no co, na černo říkala…<br /><br />"Ztratím se tady a už mě nikdy nikdo nenajde!" Říkala jsem si po cestě vlakem, doufajíc, že jede na správné místo a že revizoři už spí. Vystoupila jsem a nikde žádné informace, žádné cedule, prostě jen obří budova, desítky eskalátorů, východů, příchodů a já to jen tak riskla, jedněmi schody vyjela nahoru, přes automat koupila jízdenku (přes německej automat!) a dalšími schody sjela dolů a byla na místě. Můj výraz v obličeji musel vypadat opravdu zoufale, protože každou chvíli za mnou někdo přišel, jestli nepotřebuji pomoc. Jeden tmavší pán se mnou měl opravdu trpělivost, vzal mi všechny moje papíry a pořád ukazoval, vysvětloval, až to mladá studentka, stojící opodál nevydržela a díkybohu anglicky mi řekla, že stojím na správném místě a pojedu čtvrtým vlakem, který přijede. Pánovi jsem vytrhla své papíry i jízdenku, řekla danke a netrpělivě čekala. <br /><br />Po pěti minutách mě čekal další přestup a další takzvaná z prdele klika, kdy jsem si tipla, kudy půjdu a kde vyjdu a ono to vyšlo. Za půl hodiny to samé znova. V obou případech jsem měla jenom pár minut a asi mě správnou cestou vedl strážný anděl, protože racionálně uvažovat už bylo v tu chvíli nemožné. Jediné, na co jsem se zmohla, byla otázka, jestli jsou ve vlaku toalety. Nebyly. Byly až v tom posledním, ve kterém jsem už byla uklidněná, všechny přestupy měla za sebou a hodinu jsem si mohla posedět, uklidnit se a přestat chtít zabít svou kamarádku za to, že mě tohle nechala podstoupit. Jo a konečně se dojít po osmi hodinách vyčůrat. <br /><br />Po cestě se mě nějaký Turek ptal, jestli umím anglicky, že by potřeboval poradit, jak se dostat do Berlína. Když jsem jako fakt nevěděla a měla dost starostí se svojí cestou, ještě se mi smál, že teda anglicky umím opravdu dobře a dělal si srandu z mého kufru, který byl rozbitý a celý oblepený izolepou, s mojí obří jmenovkou uprostřed. Prohlížel si ho a snažil se marně přečíst moje jméno, ale mě už nic rozhodit nemohlo. V Kemptenu mě čekala kamarádka s bráchou šéfky, se kterými jsme ještě zhruba hodinu jeli z Německa do Rakouska do cílové stanice. <br /></div>
<div>
Při vzpomínání na největší strach jaký jsem dosud zažila, mi došlo, že ne maturita ale až tohle byla moje zkouška dospělosti. </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-54530530007761643522016-06-15T12:36:00.000+01:002016-06-18T19:14:09.806+01:00Sny, přání a jejich dosaženíSny. Jsou důvodem, proč byste se každé ráno měli probouzet s úsměvem na rtech, protože máte pro co žít, něco co by Vám nikdy nikdo neměl vzít.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3hoIEdg_Ck1G8S2wO2uLTT_1OePr8ep0_fphEkrab1zmsV3EDjF1vTe_ztPcTYcLKmdRiVls9jhQqdh-drE53AVt9nUguKqxssm3dCZ_yRPXv54XunKop7vj3AKWt-74YyZScUTWp8RE/s1600/02.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3hoIEdg_Ck1G8S2wO2uLTT_1OePr8ep0_fphEkrab1zmsV3EDjF1vTe_ztPcTYcLKmdRiVls9jhQqdh-drE53AVt9nUguKqxssm3dCZ_yRPXv54XunKop7vj3AKWt-74YyZScUTWp8RE/s1600/02.jpg" /></a><br />
<br />
Několikrát v mém životě se mi splnil sen a já z toho ve výsledku byla na dně. Občas se chodím kamarádovi svěřovat se svým trápením a poté, co můj monolog skončí, obvykle použije krásný citát <span style="color: black;"><i><a href="http://citaty.net/autori/paulo-coelho/">Paula Coelha</a></i></span> ,,Když si něco opravdu přeješ, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."<br />
<br />
Z vlastní zkušenosti to můžu potvrdit, protože kdykoliv jsem si něco vysnila, nakonec se to splnilo a já i přesto párkrát skončila nešťastná. V jednu chvíli mi život začal dávat smysl, jednotlivé události do sebe zapadly jako puzzle, které se v druhé chvíli znovu rozpadlo. Už jsem byla přesvědčená o tom, že něco chtít je vlastně špatné, ale to byla hloupost, protože důležité je naučit se snít.<br />
<br />
Musíme si umět vytvořit takové sny, které nás donutí na sobě pracovat, aby i když se nesplní, dáme něco sami sobě - zkušenosti a ponaučení. Takovým typickým příkladem může být hubnutí. Vysníme si dokonalou postavu, jíme zdravě, cvičíme a třeba i po několika letech se sebou stále nejsme spokojení. Ale co všechno jsme udělali pro svoje tělo. Vedle nás můžou stát lidé, co denně chodí do fastfoodu, sportem opovrhují a postavu mají lepší. Jenomže jen z vnější stránky, uvnitř jsme my ti lepší, zdravější a proto bychom měli být i spokojenější a šťastnější.<br />
<br />
Problémem je, že se buď podceňujeme nebo přeceňujeme. Nedokážeme se radovat z maličkostí, ač nám každý vysvětluje, že to je ten klíč k úspěchu. A proto bychom měli o těch maličkostech začít snít, dát si reálné cíle, jít si za nimi a naučit se z nich radovat. Většinou k podobnému uvědomění dojdeme, až když se nám stane něco opravdu zlého. Proto opravdu úplně všechno špatné je pro něco dobré.<br />
<br />
Dalším zádrhelem pro snílky, proplouvajících životem na růžovém obláčku může být to, že při vytváření svých přání myslí na konkrétní osobu. Vysní si krásnou budoucnost s určitou osobou a po nějakém čase se se slzami v očích snaží zalepit své zlomené srdce. Nebo se můžou stát "obětí" přání někoho jiného a zalepovat srdce rovnou dvě.<br />
<br />
Naděje je jediná věc, silnější než strach (<i>Hunger Games</i>). Úplně každý den, téměř každou sekundu se můžeme sebrat a něco změnit, co nám nevyhovuje nebo nedělá nás šťastnými. Podle mě je to obdivuhodné umění vždy myslet pozitivně. Jsme jenom lidi a je logické, že život nám bude házet klacky pod nohy. Co bychom z toho života měli, kdyby všechno bylo jednoduché? Lidé, co to mají ve všem jednoduché, Vám nedokážou říct, jaké jsou jejich sny a přání, protože žádné nemají.<br />
<br />
<div>
Takže není to o tom snít o miliardách na kontě, krásném domě u moře, dokonalé postavě... Ale o tom, že se něco nového naučíte, poznáte, navštívíte, protože k tomu vesmír nepotřebujete, na to stačíte sami a čím víc těch dosažených cílů bude, tím spíš si vesmír všimne zrovna Vás a pomůže Vám s něčím velkým!</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-20370308696503057662016-06-08T20:08:00.000+01:002016-06-08T20:08:40.846+01:00Matcha Tea - čaj, čokoláda a pudingJedna má kamarádka se ptala mé druhé kamarádky: "Co nejdivnějšího Romča jí?". Odpověď byla: "Ten svůj mača." Věřím, že tyto zelené a zdraví plné výrobky z japonského čajovníku jsou zájmem spíš pro vyznavače zdravého životního stylu a ne pro běžné smrtelníky. Teď si můžete přečíst recenzi běžného smrtelníka, který vyznává zdravý životní styl.<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiFcswJO19NPAzSHshnmnAXE3VpQYqdPjI2B-PFxoycI7zeASAimlwldACW6ng0aJltV-Z0DL-mTr9iiRkgI6O2iApPpLGZ0u_OfwYFqJ5NsPn4js3GKAsqzASd1uQJkrIhGmfiaYCtdg/s1600/01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiFcswJO19NPAzSHshnmnAXE3VpQYqdPjI2B-PFxoycI7zeASAimlwldACW6ng0aJltV-Z0DL-mTr9iiRkgI6O2iApPpLGZ0u_OfwYFqJ5NsPn4js3GKAsqzASd1uQJkrIhGmfiaYCtdg/s1600/01.jpg" /></a></div>
<div>
<br /><div>
<br /></div>
<div>
Jak se Matcha Tea vyrábí, k čemu je dobrý a jak ho můžete využít v kuchyni, si můžete přečíst na stránkách <a href="http://www.matchatea.cz/">matchatea.cz</a>. Já jsem chtěla výhodné poštovné a vyzkoušet toho co nejvíc, takže jsem si objednala dvě balení čajů, čokoládu a jako dárek zdarma jsem obdržela dva pudingy s příchutí ananasu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>Čaj</b></div>
<div>
Poprvé co jsem si uvařila tento čaj, si maminka myslela, že jsem šla do sklenice nabrat žabinec z rybníčku. Bohužel to tak nejenom vypadalo, ale i smrdělo a chutnalo. Tak jsem ho zkusila vypít vychlazený a i když to bylo o něco lepší, stále jsem musela myslet na náš rybníček. Až po těchto nezdařených pokusech jsem si přečetla tip, že dobře chutná s medem a limetkou. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale takto dochucený jsem si ho zamilovala! Navíc kyselé mám ráda, takže s limetkami nebo citrony jsem nešetřila.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Nečekala jsem, že po něm začnu zázračně hubnout nebo že mi dodá takovou dávku antioxidantů a vitamínů, že ovoce a zeleninu budu moc vyřadit z jídelníčku. Stejně tak jsem nečekala, že to je úžasný zdroj energie a já přestanu pít milovanou kávu! K tomu všemu mám po každém brčálovém šálku čaje pocit, že jsem zevnitř pročištěná a moje tělo zažívá chvilkový detox. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>Čokoláda</b></div>
<div>
Ta byla dobrá asi jenom v tom, že když mě honila mlsná, po jedné kostičce mě přešla. Milovníkům sladkého bych jí doporučila v případě, že by chtěli své chutě potlačovat, protože je to opravdu velmi zvláštní kombinace, která mi tak trochu připomínala hlínu (jak asi chutná hlína). Na vyzkoušení fajn, ale znovu už bych svou vášeň pro sladké dráždit nechtěla.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>Puding</b></div>
<div>
Po divné pachuti čokolády jsem se pudingu opravdu bála a neustále jeho uvaření odkládala. Nakonec dnes padl ten osudný den, kdy jsem se ho rozhodla ochutnat a nebyl vůbec špatný. Naopak mi velmi chutnal a to ani ten ananas moc nemusím. Dokonce si celý den připadám nabitá energií, že by měl stejně skvělé účinky jako čaj?</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-64018580995669316382016-06-03T18:30:00.000+01:002016-06-27T14:45:17.864+01:00Hallo Österreich!Jako první vyprávění jsem se rozhodla vybrat příběh z minulého roku, kdy jsem čekala na zásah osudu a spontánně odjela pracovat do ciziny.<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , "serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV9cPksVsjzeJnM2ORjbOpJ40GFuyCUPdyVK5wdTfJEqFKPIHveuUZH49VLFEvhDy-wtaHC6vJfIF3TFal8tVU_hh1KiSouelc6NyU0XeW9PXl7BFOP-k1QeP8LDDOBKyLvbfoHmy_R3U/s1600/2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV9cPksVsjzeJnM2ORjbOpJ40GFuyCUPdyVK5wdTfJEqFKPIHveuUZH49VLFEvhDy-wtaHC6vJfIF3TFal8tVU_hh1KiSouelc6NyU0XeW9PXl7BFOP-k1QeP8LDDOBKyLvbfoHmy_R3U/s1600/2.jpg" /></a></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<span style="font-family: "times new roman" , "serif"; font-size: 12.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNoSpacing">
<br /></div>
<br /><br />Jednoho slunečného, srpnového dne jsem si užívala volna, tudíž toho, že zrovna nebrigádničím za kasou ve fastfoodu, což byla hlavní náplň mého léta. To a řešení toho, že jsem po roce odešla z vejšky a měla v hlavě hromadu otázek, jak dál pokračovat se studii, prací a i bydlením. Ten přelomový den za mnou přijel kamarád, byl celý omlácený, z nosu mu tekla krev a přeříkal mi děsivý příběh cesty z práce domů, kdy se na silnici s nějakými řidiči nepohodl při předjíždění a skončilo to rvačkou. Rozhodli jsme se, že ho odvezu do nemocnice, ale v tom okamžiku mi zavolala kamarádka, žijící v Rakousku, že se u nich na hotelu v Alpách uvolnilo pracovní místo. <br /><br />Celé to znělo skvěle, bydlení a stravování na hotelu, zaučení od kamarádky, možnost poznání, naučení a vydělání. Pak tu ale přede mnou stále stál vyřízený kamarád, kterému bych nemohla pomoci, když bych byla stovky kilometrů daleko. Přestože jsem neměla tušení, na co vlastně říkám ano, s rozbušeným srdcem, které jsem cítila až v krku a s rozklepanýma rukama jsem to odsouhlasila. <br /><br />Od toho dne jsem následující dva týdny byla v jednom kole, spousta zařizování a loučení s blízkými, což nebylo až tak srdcervoucí, jelikož jsem tam jela "jenom" na konec sezóny, tedy na jeden a půl měsíce. Abych to objasnila, sezónní práce znamená tři a půl měsíce v zimě, dva měsíce volna a následně pět a půl měsíce v létě a také zhruba dva měsíce volna. Přes sezónu má většina hotelů jenom jeden den v týdnu "ruhetag", kdy je zavřeno, tudíž možnost se zregenerovat nebo vyspat z kocoviny, v případě, že předchozí den se slavil další úspěšně zvládnutý týden. <br /><br />Dostat se tam, byl asi nejhorší úkol ze všech, o čemž Vám povyprávím někdy jindy. Plná nejrůznějších pocitů jsem se dostala do vesničky, která má tisíc obyvatel a je poskládaná z hotelů a restaurací. Svou pracovní pozici v malém tříhvězdičkovém hotelu bych popsala jako poskok pro všechno, hlavně pro srbskou kolektivní většinu. Nejvíce času jsem strávila v kuchyni, jako pomocná síla, začínala u mašiny na mytí nádobí a v zimě se při šíleném frmolu musela na rychlo naučit i vařit nějaká jídla. Pracovat jsem měla tři hodiny dopoledne a pět hodin večer. Ale zažila jsem i čtrnáctky, kdy jsem byla šťastná za každou pauzu na kafe. <br /><br />Pravdou však je, že konec letní sezóny, na který jsem prvně přijela, byl chvílemi i pěkná flákačka. Byla to spíš jedna velká radost a hlavně pocit, že začínám jít tou správnou cestou za štěstím. Úsměv z tváře mi zmizel až v zimní sezóně, kterou jsem zvládla celou tak, že jsem si musela jak psychicky, tak fyzicky sáhnout na dno a dokázat si, že co tě nezabije, to tě posílí. <br /><br />V životě jsou chvíle, kdy přestože budete obklopeni lidmi, budete si připadat sami. Ale čím víc toho zvládnete, tím silnější budete a tím víc se můžete spolehnout na člověka, který je tu stále - na sebe.<br /> A to nejdůležitějšího co mě Rakousko naučilo je, že člověk nesmí litovat špatných životních období v případě, že vznikly právě kvůli tomu, že byl šťastný.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-2401454361929932039.post-47993559289631692422016-06-02T10:45:00.001+01:002016-06-27T14:44:30.443+01:00* 2. června 2016, Česká RepublikaVítám Vás u prvního článku, ve kterém bych Vás ráda seznámila s autorkou tohoto lifestylového blogu.<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7iugPzw8aoHplz4cDO6Cyjhm-Y1Hlzp1BoQEqlOuv354PoCxCVcsiBXVV8UjLfIfhESIIAdEujGoHP8YTtSednNv2HBqXE3cT_LPbQVUTGTs4wTOYef-BSnhyBOc5XgDUR2ryLcc_-5g/s1600/1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7iugPzw8aoHplz4cDO6Cyjhm-Y1Hlzp1BoQEqlOuv354PoCxCVcsiBXVV8UjLfIfhESIIAdEujGoHP8YTtSednNv2HBqXE3cT_LPbQVUTGTs4wTOYef-BSnhyBOc5XgDUR2ryLcc_-5g/s1600/1.jpg" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br /><br />Letos jsem oslavila jednadvacáté narozeniny a již v tomto věku mám pocit, že můj život je jako jízda na horské dráze, plný adrenalinového očekávání co přijde. Ve chvíli, kdy se vyšplháme nahoru, čeká na nás sešup dolů, ze kterého nám může být špatně nebo se naopak může stát jedním z našich nejlepších zážitků.<br /><br />Po střední škole jsem rok bydlela, studovala a pracovala v Liberci, odkud jsem utekla do Rakouských Alp, kde jsem žila půl roku, což byl zrovna velký sešup v mém životě. Momentálně jsem se po dlouhém uvážení rozhodla jít na nějaký klidnější řetízkáč a místo toho to opět vypadá na atrakci, která bude chtít více odvahy. Každopádně moje dosavadní příběhy jsou tím, čemu se chci v psaní především věnovat tak, aby to bavilo Vás i mě. Prozatím se vrátím o několik let zpět...<br /><br />K psaní jsem si našla cestu velmi brzo a to a už v minulém století, kdy jsem si od babičky s nadšením půjčovala psací stroj, ze kterého mě mé školkovské prstíky pěkně bolely. S příchodem základní školy nám byl domů pořízen počítač. O víkendu jsem měla povoleno si na něm sepsat básničku nebo pohádku, kterou jsem stihla přes týden vymyslet. Díkybohu jsem stačila zažít dětství, ve kterém děti pomalu nevěděly, ani jak se počítač zapíná. <br /><br />Když jsem začala být zběhlejší, co se počítačů týče, poznala jsem (kromě paření GTA San Andreas) blogování. A blogovala jsem o všem. Dalo by se říct, že snad každý týden o něčem jiném. Což mě na pár let opustilo a já se k blogování vrátila v roce 2012 a založila beauty blog, který sloužil k recenzování kosmetiky, především mé obrovské sbírky laků na nehty. Postupně mě to celé přestávalo bavit, články jsem promazala a nové začínala směřovat k osobnímu životu. Několikrát jsem se pokusila o jakýsi blogový restart, až jsem došla k závěru, že to chce úplně nový start. <br /><br />A tak jsme tu! Ráda bych se tu s Vámi dělila o své příběhy ze života, jak o zlomové situace, tak o radosti, starosti, či trapasy běžného dne. Budu se snažit tu virtuálně naladit pozitivní atmosféru, abyste se sem rádi vraceli a pobavili se nad zápisky bláznivého snílka.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17934734974065150845noreply@blogger.com2